Nikolo, ve Spořitelně jsi prezidentka SKI týmu – kdo jste a co děláte?
Náš sportovní klub vznikl před asi šesti lety, tedy v době, kdy se v bance začaly formovat první zájmové skupiny. Během celého roku pořádáme různé akce, snažíme se o různorodost, aby si každý přišel na své. Tradičně podnikáme výlet do rakouského Söldenu, kde nás už znají, a tak není problém zamluvit hotel ani pro tak velké množství lidí – jezdí nás totiž kolem 80. Podporujeme ale i česká střediska, teď naposledy jsme byli třeba v Peci pod Sněžkou. No, a když jednu zimu nenapadl žádný sníh, chodili jsme místo lyžování běhat. Abychom se vídali i po zbytek roku, jezdíme odpoledne po práci na bruslích, cvičíme jógu v přírodě, spolu s BIKE týmem hrajeme beach a taky jsme zorganizovali závod dračích lodí. Navíc máme úspěšně za sebou už 4. ročník běhu do schodů. To se běží všech 20 pater až na vrchol budovy pražské centrály a musím říct, že to není vůbec tak snadné, jak by se mohlo zdát.
Věnujete se v týmu i jiným zimním sportům, nebo čistě jen lyžování?
Určitě nezůstáváme jen u lyží, jezdíme i na snowboardu a na běžkách, jednou jsme dokonce vyzkoušeli psí spřežení, to byla pěkná sranda. SKI tým, to jsou hlavně lidi, kteří mají rádi hory. Před časem jsme si vyzkoušeli závody, když se jel v Rakousku Erste cup, kde se utkávají závodníci zemí, v nichž Erste působí, a dopadli jsme skvěle. Ve své kategorii jsem vyhrála snad všechno, co se dalo, a také v dalších kategoriích jsme měli velmi úspěšnou výpravu a dobyli jsme stupně vítězů. Banka proto do budoucna plánuje uspořádat menší zimní olympiádu!
"Ten krásný pocit, kdy dojíždím do cíle a slyším komentátora hlásit na celé údolí moje jméno..."
Jak se ti podařilo dosáhnout takových úspěchů na závodech?
Dřív jsem jezdila závodně, tak ve mně asi něco zůstalo. Několik let jsem pak žila a pracovala ve Švýcarsku, kde jsem působila mimo jiné jako instruktorka v lyžařské škole. Největší oříšek ale byl, když jsem se loni po 15 letech rozhodla nastoupit na oficiální závod, na mistrovství světa v kategorii masters, abych vyzkoušela, jak na tom vlastně jsem. Navzdory pádu jsem skončila 4. v obřím slalomu a 3. v Super G. Na to pak ale ještě navazoval závod světového poháru, který jsem vyhrála. Ten krásný pocit, kdy dojíždím do cíle a slyším komentátora hlásit na celé údolí moje jméno a můj výsledný čas, na to nikdy nezapomenu. A jsem moc ráda, že svoje zkušenosti můžu předávat dál kolegům v týmu, i díky tomu se v bance cítím příjemně.
No páni. A co dělá mistryně světového poháru v České spořitelně?
To, že jsem přišla do Spořky, je úplná náhoda. Začínala jsem jako asistentka generálního ředitele, v té době jím byl Rakušan, takže jsem mohla využít toho, že jsem si ve Švýcarsku zdokonalila němčinu. Pak se vedení banky střídalo. Každý šéf byl jiný a přinesl s sebou i změny, to mi bylo vždycky trochu líto. Ale učit se změny je v životě přínosné. Jasně, člověk z nich má z počátku strach, ale zpětně je hodnotí pozitivně, protože se tím hodně naučí. Nechce se mu do toho, ale pak je rád. Stejně tak jsme se báli pořádat běh do schodů a nakonec se ukázalo, že to byl dobrý nápad. A o tom život je. Vždyť ani tu asistentku člena představenstva dnes už nedělám.
" Líbí se mi, že tak bance můžu porozumět líp než dřív, protože vidím pod povrch."
A na čem teď pracuješ?
Poskytuji podporu bankéřům. Částečně dělám to, co předtím, do toho mám ale na starosti i nové věci, řekněme více bankovní, takže pronikám hlouběji do nitra procesů. Vidím, jak se zpracovává a řeší požadavky – co všechno je potřeba zařídit, když si chce někdo například založit nový účet. Líbí se mi, že tak bance můžu porozumět líp než dřív, protože vidím pod povrch. Řekla bych, že i tahle změna byla správné rozhodnutí.
