Ondro, jak se začal psát tvůj spořitelní příběh?
To bylo před 15 lety. Dokončoval jsem studium ekonomie a k tomu si našel praxi. Začínal jsem v pobočce jako bankovní poradce, což je ideální startovní prostředí, když člověk nemá úplně jasnou představu, čím konkrétně by se chtěl v bance zabývat. Teď zpětně mě trochu překvapuje, že jsem dokázal skloubit denní studium s plným úvazkem, ale měl jsem možnost pracovat i o víkendech, takže to vlastně šlo. V pobočkové síti jsem nakonec strávil 10 let. Postupně jsem si vyzkoušel například roli osobního bankéře, manažera pobočky a nakonec i manažera oblasti, takže jsem se staral o čtyři pobočky celkem s 50 lidmi.
Dnes působíš v oblasti motivace. Co to znamená v praxi?
Jako banka máme řadu cílů a cestou k jejich naplňování je právě motivace. Primární motivaci v pobočkách zajišťují samozřejmě jejich manažeři. My máme pod palcem motivaci finanční, to znamená, že připravujeme pravidla, podle kterých se v pobočkové síti rozdělují bonusy za účelem pomoci dosáhnout cílů České spořitelny. Jednoduše a zajímavě řečeno s týmem každoročně rozdělujeme několik set milionů korun.
"Nemohl bych jen sedět zavřený v kanceláři bez kontaktu s vnějším světem."
Co je tvým klíčem k úspěchu?
Hodně záleží na komunikaci. Konkrétně motivace funguje nejlíp, když její podobu připravíme přímo s těmi, jichž se týká. Není to plán, který můžete napsat od stolu. Teda můžete, ale asi by moc nefungoval. Snažíme se vycházet ze zpětné vazby, které se nám dostává díky tomu, že pravidelně jezdíme do regionů, navštěvujeme pobočky, máme různá sezení. Takzvaným klíčem k úspěchu je ale hlavně skutečnost, že mě moje práce baví. Tím pádem ji totiž nevnímám jako náročnou, byť ve své podstatě je. Moc rád dělám s lidmi a zároveň s čísly. Poslední dva roky spojuju oboje, což je ideál, který mi naprosto vyhovuje. Nemohl bych jen sedět zavřený v kanceláři bez kontaktu s vnějším světem.
Prý ve volném čase rád běháš – platí to ještě?
O běhání hlavně rád mluvím. Jsem spíš věčný začátečník, protože neustále začínám znova. Super motivací ale byla sázka s kolegyní. Hecli jsme se, že sestavíme dvě družstva a poběžíme týmový půlmaraton. V tom období jsem trénoval opravdu hodně, a nejen já, protože závod jsme nakonec doběhli všichni. Někteří pak dokonce vstoupili do spořitelního běžeckého klubu, i když do té doby nikdy neběhali.
Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
V současné době jsem spokojený a baví mě to tak, jak to je. Na druhou stranu jsem za těch 15 let, co ve Spořce jsem, vystřídal 7 různých pozic. Ani ne tak proto, že bych to cíleně plánoval, prostě to tak postupně vyplynulo samo. Takové strategie se asi budu držet i nadále a uvidím, co život přinese.
