Proč jste se zapojila do Abecedy peněz?
Na naší pobočce jsme se do projektu zapojili dokonce ještě před tím, než byl akreditovaný ministerstvem školství. Já sama jsem si chtěla vyzkoušet něco nového, možná i trochu rozbít stereotyp své práce, který každé zaměstnání přináší. A povedlo se. Musím říct, že je to skvělé obohacení, do kterého ráda obětuji i část svého volného času.
Co jste si pomyslela, když jste poprvé slyšela o Abecedě peněz?
Hrozně se mi líbí, že je to návrat k původní myšlence Spořitelny, kterou je učit lidi, jak hospodařit se svými financemi. Jsem přesvědčena, že zrovna u dětí je to skvělá myšlenka, která dává smysl. Já sama mám doma dvě děti a uvědomuji si, jak je důležité, začít s finančním vzděláváním, co nejdříve.
Finanční vzdělávání začíná být častým tématem s ohledem zadlužení a exekuce Čechů. Je tohle cesta jak předejít problémům v dospělosti?
Přesně tak. Byla jsem strašně ráda, že tento projekt oficiálně vznikl. V pobočkách, kde jsem pracovala, jsme podobné aktivity připravovali z vlastní vůle a motivace. Spolupracovali jsme s konkrétními základními školami, kde jsme učili děti, například co je bankomat anebo jak funguje platební karta. Jsem opravdu ráda, že teď dělám systémově, pod záštitou naší České spořitelny.
Kolik zatím prošlo vaší pobočkou školních tříd?
První třídu jsme tu měli před rokem a půl a od té doby jsme jich tu měly dalších pět. Před rokem a půl jsme otevřeli zrekonstruovanou pobočku, která nám pro podobné aktivity nabízí ideální zázemí. Pobočka funguje i jako komunitní centrum. To má tu výhodu, že když za námi dnes přijde nějaká škola s tím, že by ráda pro své děti uspořádala exkurzi, tak jí můžeme udělat hned, aniž by to narušilo běžný provoz.
Šest tříd je již docela velký vzorek dětí. Jakou máte zkušenost s jejich finanční gramotností?
Mohu říct, že se to hodně liší. Velkou roli mají učitelé i rodiče. Na druhou stranu děti mají finanční vzdělávání v osnovách už od první třídy a myslím si, že jsou finančně mnohem gramotnější než v minulosti. Mají dokonalý přehled o tom, kolik stojí mobil, tablet nebo počítač. Když se ale zeptáme, kolik stojí rohlíky nebo mléko, tak už je to malinko horší.
"Rodiče možná doma úplně nevysvětlují, že za vše se musí platit."
Ví děti, kde se berou peníze, a že rodiče musí pracovat, aby si je vydělali?
S tím, že rodiče chodí pracovat a musí vydělávat peníze, jsou podle mě v pohodě. Řekla bych ale, že jim rodiče možná doma úplně nevysvětlují, že za vše se musí platit. To znamená například za vodu, za elektřinu, za nájem nebo za hypotéku. O tom tyto děti zas až takový přehled nemají.
Takže exkurze ve Spořitelně je pro ně v tomto ohledu přínosná?
To rozhodně. Myslím si, že jim to otevřelo oči. Pochopily, že se musí pracovat s rodinným rozpočtem, kde se peníze v bance berou a že tady nejsou všechny fyzicky. Co děti opravdu zajímá, jsou také ochranné prvky na bankovkách. Řekla bych, že u toho se během exkurzí zastavíme nejdéle. Také mě potěšilo, že děti už mají i přehled o tom, co je hypotéka, co je chytrý úvěr a na co si vzít úvěr.
Děti po exkurzi podepisují smlouvu. Čtou si jí předem nebo se bezmyšlenkovitě upíší k čemukoliv?
Je zajímavé, že zatím pouze jedna jediná třída ze všech odmítla smlouvu po přečtení podepsat, protože je něco zarazilo. Jinak se dá říct, že všechny ostatní třídy smlouvu podepsaly a nezáleželo, jestli to četly až do konce nebo ne. Zrovna o tomto jsem přesvědčená, že je to velice výchovné. Děti by měly vědět, že to, co je na smlouvě napsané malým písmem, je může někdy zavést do úzkých. Pokud se jim smlouva nezdá, mají právo ji nepodepsat, zeptat se, ujistit se. Zrovna toto na začátku v Abecedě nebylo a jsem ráda, že se přidalo.
Říkala jste, že vaší pobočkou již prošlo šest tříd. Utkvěla vám některá z nich v paměti něčím zvláštním?
Určitě si vzpomenu hned na tu první. Jednalo se o Dino Schools of Prague, což je prestižní soukromá škola. Utkvěla mi v paměti nejen proto, že jsme my jako zaměstnanci pobočky navázali s paními učitelkami bližší vztah. Zaujalo mě, jak odpovědně se děti ke svému podnikání postavily a že přitom myslely i na svou paní učitelku. Projevilo se to, když jsem je šla navštívit do školy, abych se jich zeptala, jak pokračuje příprava výrobků na jarmark a také, zda si už rozmyslely, jak naloží s vydělanými penězi. Paní učitelku přitom poslaly za dveře a pak se se mnou radily, co by jí mohly koupit, aby jí udělaly radost. Nemyslely jen na sebe, ale zapojily do toho i dárek pro paní učitelku, to bylo hrozně hezké. Po jarmarku jsme dostali i několik e-mailů od jejich rodičů, kteří nám děkovali za tuto aktivitu. Člověk obvykle nedostává zas až tolik pochval a pro mě i pro mé kolegy je to velké povzbuzení a podpora, že jdeme správnou cestou.
"Byly zpocené, unavené, jak se musely otáčet, ale o to více je těšil výdělek.
Koupit dárek pro paní učitelku je od dětí milé. Některé školní kolektivy, které prošly Abecedou peněz, však také věnovaly část svého výdělku na charitu. Máte podobnou zkušenost?
Samozřejmě. Ona i ta první škola dala rovněž část svého zisku na charitu. Často se stává, že některé z dětí má doma někoho postiženého nebo je třída již zapojená do nějakého charitativního projektu. Nevím, jestli to není většinou práce paní učitelky, ale je pravda, že skutečně často děti použijí část svého výdělku na dobrou věc a za zbytek si zaplatí například společný výlet.
S Abecedou peněz již máte dlouhodobé zkušenosti. S jakými podnikatelskými záměry se u dětí nejčastěji setkáváte? Vedou mezi nimi spíše rukodělné výrobky nebo prodej občerstvení?
V první řadě bych chtěla říct, že všechny jarmarky, které jsme zde měli, byly specificky tematicky cílené k určitému období. Ale například předposlední jarmark byl zaměřený výhradně na jídlo. Děti si sem navezly vaflovače, palačinkovač a prodávaly tousty a měly i napečeno. Musely hodně zapojit rodiče, ale děti to bavilo ze všeho nejvíc. Byly zpocené, unavené, jak se musely otáčet, ale o to více je těšil výdělek.
Takže by se dalo říct, že jídlo je sázkou na jistotu?
Určitě ano. Za dětmi chodí rodiče, prarodiče i kamarádi dětí. Často se nám nyní stává, že sem rodiče už jen nenakouknou, aby si něco koupili, ale skutečně jde o příjemné setkání nad kávou a něčím dobrým od dětí. Takže bych řekla výrobky ano, ale jídlo vede a lidi spojuje.
Cílem jarmarku je, aby si děti vydělaly peníze. Na kolik si může taková šikovná třída přijít?
U nás nejvíc měla první škola, cca 18 tisíc korun. Děti měly krásné výrobky, do kterých investovaly nejen základní kapitál 3 tisíce korun, který od nás na začátku dostávají jako půjčku na rozjezd podnikání, ale i z vlastních peněz. Zároveň měly výborné občerstvení a divadelní vystoupení. Jinak si školy průměrně vydělají kolem 10 – 11 tisíc korun. Myslím si, že na výlet a na to, aby podpořily nějakou dobrou činnost nebo nadaci, jim to vždy stačí.
Z vašich slov je zřejmé, že vidíte v Abecedě smysl a že vás to opravdu baví. Asi nemá smysl se vás ptát, zda chcete pokračovat v této činnosti i do budoucna, že?
Máte pravdu. Rozhodně v tom chci pokračovat dále. Baví to nejen mě, ale i celý náš tým. Mám v týmu bankéřku, která je jednou z dobrovolníků a je již schopná Abecedu se školou vést od začátku až do konečného předání certifikátů o absolvování. Radost a úsměvy dětí, uznání a pochvaly od rodičů, nás nabíjí. Také si myslím, že naše aktivity a celý projekt Abecedy, dělají dobré jméno nejen naší pobočce, ale i České spořitelně jako takové a jsem za to ráda.
Ráda bych navázala na Abecedu peněz a práci se čtvrťáky a páťáky. Začala jsem zkoušet něco podobného i se středoškoláky, kteří jsou v maturitních ročnících. Chci jim ukázat nejen to, jak banka funguje, jak si řídit rodinný rozpočet a přemýšlet nad financemi dlouhodobě, ale že je Česká spořitelna i atraktivním zaměstnavatelem
