Co vás vedlo k tomu strávit svůj volný čas prací?
Akce typu #AIMTEChackathon pro nás nepředstavují práci. Je to spíš zábava s přidanou hodnotou 😊. Tentokrát jsme se pomocí našich IT dovedností třeba snažili alespoň trošku ulehčit život lidem s handicapem. A k tomu jsme si ještě vyzkoušeli pracovat s nejnovějšími technologiemi.
„Snažili jsme se pomocí našich IT dovednosti alespoň trošku ulehčit život lidem
s handicapem."
„Sbalte si spacáky, notebooky, vyberte téma a 40 hodin programujte.“
Postup se zdá jednoduchý, challenge ale obrovská. Jaké téma bylo tou vaší výzvou?
Témata jsou sice známá dopředu, člověk ale neví, jaké příběhy se za nimi vlastně skrývají.
Z výzev, do kterých jsme se mohli zapojit, se nám nejvíce zalíbila Domácí navigace. Abychom do tematiky více pronikli, navštívili jsme ještě před hackathonem pražskou Neviditelnou výstavu. Povídali jsme si tam s jejími zaměstnanci a zjistili jsme, že jim domácí navigace bohužel moc věcí ulehčit nedokáže. Co by naopak ale ocenili, je navigace např. ve velkých obchodních centrech. Pustili jsme se tedy do průzkumu existujících aplikací, který nám ukázal, že za víkend bychom žádnou další, která by měla vyšší přidanou hodnotu, vytvořit určitě nestihli. Rozhodli jsme se proto, že zkusíme dát dohromady web s aktualizovaným přehledem top aplikací pro lidi se zrakovým handicapem. A s tím jsme se na hackathon taky vydali.
Téma jste měli vybrané. Jak to probíhalo dál?
No, ono to nebylo tak jednoduché, jak se může zdát. Při představování osudů spojených s jednotlivými výzvami jsme zjistili, že pod Domácí navigací se skrývá silný příběh Zdeňka, který při autonehodě utrpěl poškození mozku. Kvůli velmi špatné krátkodobé paměti se tak mimo jiné nedokáže vrátit zpět do místnosti, ze které přišel. Všechny ty příběhy, které se za výzvami skrývají, dodávají vaší práci úplně jiný rozměr, který předem prostě nemáte šanci odhadnout. I proto jsme na poslední chvíli udělali změnu. Když jsme totiž uslyšeli příběh Lenky, natolik na nás zapůsobil, že jsme se nakonec rozhodli pomoci jí.
Lenka je mladá žena, která je po dětské mozkové obrně odkázaná na invalidní vozík, má částečně poškozen zrak a velice omezený rozsah pohybu horních končetin. Na hackathon přišla jako zadavatelka výzvy její sestra Hanka. Ta společně se svým tatínkem už dokonce vytvořila speciální „klávesnici“, pomocí které si Lenka může z počítače pouštět audio knihy. A s naší pomocí chtěli toto řešení posunout o kus dál – umožnit jí, aby zvládla posílat SMS či e-maily, přivolat si pomoc nebo si vyhledávat a pouštět videa z YouTube.
To ale nevypadá na úplně lehký úkol?
Je pravda, že řešení bylo hodně obsáhlé. Protože měl o výzvu ale zájem ještě jeden z přítomných týmů, spojili jsme síly a zapracovali na ni společně. Cíl byl jasný – nová “klávesnice” propojená přes ESP moduly s novým softwarovým řešením. A to se nám nakonec povedlo. Lenka tak získala nový nástroj s požadovanými funkcionalitami a zvukovým i obrazovým výstupem. Navíc komunikace mezi klávesnicí a počítačem probíhá přes Bluetooth, tudíž její používání není závislé na internetovém připojení.
Musel to být skvělý pocit a celkově i silný zážitek...
Byl! Hodně na nás všechny působily jednotlivé výzvy a jejich představování. A když jsme měli navíc možnost potkat se přímo s jejich zadavateli, zážitek to byl o to intenzivnější.
Úžasný pocit byl samozřejmě i moment, když jsme po 40 hodinách práce spustili naši novou „klávesnici“. Tu nám kolegové vyřezali pomocí CNC stroje a napojili na ni tlačítka vytištěná na 3D tiskárně. Ty jsme pak propojili s ESP modulem a pomocí Bluetooth následně i s počítačem, zapnuli program a bylo hotovo.
Co osobně vám hackathon dal?
Rozhodně hlubší vhled do života lidí s handicapem. A navíc uvědomění si, jak jim technologie mohou v jejich každodenních činnostech opravdu pomoci.
„Uvědomění si, jak technologie mohou lidem s handicapem pomoci."
… půjdete do toho někdy znovu?
Jasně!
