Historie vývoje softwaru je bohatá a způsob práce v této oblasti se za desítky let hodně změnil. K největším změnám dochází v posledních dekádách, kdy dramaticky narostlo množství vyvíjeného softwaru, ale zároveň došlo také k nárůstu požadavků na rychlost a kvalitu vývoje. Nové metody práce vývoj usnadňují a i ve zdánlivě nepřehledných objemech urychlují a zpřehledňují. 

Agilní řízení jako vrchol pyramidy

Od klasického waterfall vývoje a jasně definovaných specializovaných rolí zúčastněných přešly organizace k takzvaným agilním metodám. Například agilní metoda LESS přináší sdílenou zodpovědnost a svým způsobem po členech týmu chtějí, aby měli celkově širší záběr. Hodně je tato změna vidět třeba v bankovním prostředí, které si i v České republice prošlo v oblasti IT od konce první dekády tohoto tisíciletí významnými změnami.

Názorným příkladem je Česká spořitelna. Největší českou banku ještě před 10 lety asi málokdo vnímal jako významného hráče na poli IT. Dnes patří Spořka k největším IT zaměstnavatelům v Česku. Tohoto posunu dosáhla mimo jiné i dramatickými změnami právě v oblasti vývoje softwaru.

„Změna je obrovská. Ještě před dekádou řešili téměř veškeré dodávky softwaru externí dodavatelé. Asi před sedmi lety proběhla první transformace banky směrem k agilním metodám řízení vývoje softwaru vlastními silami a teď u nás dochází k druhé transformaci, kdy se při využití dalších agilních metod nově soustředíme na navýšení přidané hodnoty vyvíjeného softwaru,“ vysvětluje Vítězslav Hubený, Software Engineering Area Lead České spořitelny.

Důležitý je přínos

Právě přidaná hodnota znamená, že se banka při vývoji softwaru soustředí na řešení, která mají pro zákazníka co největší praktický přínos. „Pokud nemá technologie byznysové opodstatnění, tedy přínos pro zákazníka, nemá sama o sobě hodnotu,“ říká Hubený. Cílem je tedy vyvíjet software efektivně: s ohledem na potřeby zákazníka, rychle a přitom spolehlivě. 

„Obecně se přesouváme ke způsobu práce, kdy se snažíme být co nejblíže zákazníkovi,“ dodává Hubený. Proto došlo ke zmíněnému posunu od waterfall metod vývoje (následovaly jednotlivé cykly vývoje po sobě) k agilním metodám s větší flexibilitou.

Zároveň je tu i ona rovina sdílené zodpovědnosti. Týmy pracují společně, cílem je snížit množství předávek mezi jednotlivými členy a vytvoření společné zodpovědnosti týmu, kdy každý ví, jaký má odvést díl práce. Podle Hubeného to zároveň znamená, že si IT týmy budují u vedení čím dál větší důvěru: „A čím větší důvěru v to, že umíme vyřešit požadavky zákazníka, budeme mít, tím větší volnost dostaneme,“ pokračuje.

Díky tomu podle něj v bance mohou dostat prostor vývojáři, kteří nejsou jen úzce specializovaní, ale mají širší záběr. „Když umíte nejen programovat, ale víte něco o agilním řízení, něco o frontendu, umíte trochu testovat nebo psát dokumentaci, pak do tohoto nového modelu skvěle zapadnete,“ říká Hubený. Specialisty ale samozřejmě banka potřebuje pro určité úkoly také.

Důležitá je vždy adaptivita. Ať už v tom, co daný vývojář dokáže dělat, nebo třeba ve schopnosti rychle přejít z jednoho úkolu na jiný. Priority se totiž mohou při moderních metodách vývoje softwaru rychle měnit. Už třeba proto, že jednou z relativně nových metod je takzvané prototypování. Při něm může organizace rychle zjistit, zda zamýšlené řešení vede k požadovanému cíli. Když ne, ihned tuto cestu opustí..