Danieli, jak ses vlastně dostal do Spořky a co tu konkrétně děláš?
Já vlastně kombinuju několik oborů – jeden je IT, druhý je vzdělávání, třetí je práce s komunitami a tvorba komunit a do toho všeho nějaká tvořivost na pozadí. A celý život se nějak pohybuju kolem těchto oblastí. Ve Spořce jsem interní konzultant – ale ne klasický konzultant pro projekty nebo produkty. Mám na starosti rozvoj interních komunitních programů. To znamená, že některé aktivity ve Spořce se netvoří nebo nerealizují čistě skrze klasické týmy, ale podle nějakých komunitních principů, které jsou založené např. na dobrovolnosti, ploché struktuře, samořízení nebo osobním nadšení.
Co to přesně znamená?
Já jsem ve struktuře People Development, který spadá pod People & Culture. A v rámci našeho týmu se rozběhlo několik opravdu skvělých komunitních interních programů. Jedním z těch, se kterými pracuji, jsou Kluby expertů – to je skupina interních školitelů, koučů nebo mentorů, kteří mají vyčleněný čas na to, aby rozvíjeli ostatní Spořkaře. Věnují se třeba komunikačním tématům, podpoře spolupráce, různým soft skills atd. Jsou organizovaní jako komunity – konkrétně jako takzvané communities of practice. To je koncept, ve kterém existují menší skupiny lidí, které společně vytvářejí něco pro ostatní. V tomto případě jsou to webináře, workshopy nebo vzdělávací materiály, které třeba teď slouží k podpoře kolegů v jejich rozvoji podle nového kompetenčního modelu ve Spořce.
Jak tyhle skupiny, komunity, fungují v praxi? Jsou řízené nějak formálně?
Nejsou to klasické týmy, které by měly vlastního manažera. Jsou to komunity – fungují na základě sdíleného zájmu a dobrovolného členství. A moje práce je pomoci nastavit nějaký rámec, pravidla fungování, podpořit samořízení a aktivitu a zároveň to, co komunita vytváří, provázat s potřebami firmy. Jde o takové propojení mezi spontánní tvorbou a strategickým ukotvením a zároveň o to, aby se v těch komunitách lidem fungovalo dobře a měli z té práce radost.
„A právě proto mě to celé baví – dělat něco, co má přesah, co dává smysl a co zároveň přináší reálný efekt i pro firmu.“
V čem vnímáš důležitost právě práce s komunitami?
Komunitní práce dává něco jak lidem, tak té firmě. Pro jednotlivce je to především o tom, že mají pocit smyslu, že dělají na něčem, co je baví, do čeho můžou vnést sebe. Mají to víc pod kontrolou, sami si volí, na čem dělat, sami se přiřazují k různým aktivitám. Firmy z toho ale benefitují ne méně významně. Jednak mají zaměstnance, kteří jsou nadšení a aktivně zapojení, za druhé komunity propojují lidi napříč týmy. Každá firma chce podpořit mezitýmovou spolupráci, protože tam vzniká nejvíc učení, sdílení, nových nápadů. A právě tohle komunity umí – umožňují, aby lidi mezi sebou sdíleli zkušenosti, tvořili spolu, podporovali jeden druhého a inspirovali se navzájem. Třetí silný rozměr firemních komunit je učení se skrze praxi, reálné situace a potřeby. A čtvrtý důležitý bod jsou inovace, které vznikají z této spontánní spolupráce. A právě proto mě to celé baví – dělat něco, co má přesah, co dává smysl a co zároveň přináší reálný efekt i pro firmu.
Clifton Strengths:
Metodika zaměřená na rozpoznání a rozvoj přirozených talentů každého člověka. Pomáhá lidem lépe porozumět vlastním silným stránkám a efektivněji je využívat v práci i osobním životě.
Google Developer Groups:
Globální komunita vývojářů software a technologických nadšenců, kterou organizuje Google. Členové se pravidelně setkávají, sdílejí znalosti a podporují svůj profesní rozvoj prostřednictvím workshopů, přednášek a dalších akcí.
Na začátku jsi i zmínil další oblasti týkající se komunit. Čemu ještě se věnuješ?
Můj další velký program se týká adopce Clifton Strengths. Podle této metodiky máme v bance testovanou část lidí – ta určuje pořadí celkem 34 různých talentů podle toho, co u člověka přirozeně dominuje. Může to být třeba schopnost dotahovat věci, dokázat se naladit na ostatní nebo se umět strategicky dívat do budoucnosti. A jakmile tyhle výsledky máme k dispozici, můžeme s nimi dál pracovat – lépe si organizovat práci, komunikaci, porozumět svým kolegům, nebo talenty využít i při rozvoji svých pracovních kompetencí. Tento program je do banky dostáván několika kanály. Jedním z nich je právě komunita interních konzultantů, kteří jsou speciálně vyškolení, dělají s testovanými zaměstnanci individuální konzultace nebo pracují s celými týmy. Pomáhají jim porozumět výsledkům a pomáhají jim je překlopit do praxe. A i s touhle komunitou já pracuju. Dalším komunitním projektem je velká mezinárodní online skupina napříč celou Erste, kde informujeme a propojujeme lidi kolem těchto silných stránek. No a vedle těchto hlavních věcí občas pomáhám i dalším komunitním iniciativám u nás, třeba kolem IT, interních ambasadorů nebo marketingu, kde se zase zamýšlíme nad tím, jak by šlo komunitní přístup rozvíjet i mimo Spořku, směrem ven.
A jaká vlastně byla tvoje kariérní cesta před Spořkou?
Já mám, řekl bych, kariérně docela barevnou minulost. Měl jsem vlastní projekty kolem IT a vzdělávání, pak jsem dělal jsem 13 let v Google, z čehož 6 let jsem byl manažerem globálních komunitních programů. Tam jsem pak byl ve vedení jednoho z největších komunitních programů v IT vzdělávání, kterým ročně projdou statisíce vývojářů po celém světě – Google Developer Groups. Tenhle program jsem spoluzakládal tady v České republice pod názvem Google User Group a pak jsem mu pomáhal vyrůst do globálního měřítka. Po Googlu jsem odešel na volnou nohu a věnoval se firmám i různým projektům v občanské sféře, hodně jsem dělal s organizacemi, které staví na komunitní spolupráci. A i teď mám ten model nastavený tak, že ve Spořce mám částečný úvazek a zbytek času funguju dál jako aktivní konzultant – dělám různé workshopy, aktuálně i na témata jako je adopce AI ve firmách nebo třeba rozvoj inovativního myšlení. Já to vlastně vnímám jako takovou oboustranně prospěšnou symbiózu – já se každým novým projektem něco naučím, a to potom přinesu zpátky do Spořitelny.
„Když se objevil prostor být tu víc naplno, už to bylo vlastně jednoduché a rychlé rozhodnutí.“
Co tě tedy přivedlo právě do Spořitelny?
První důvod je ten, že jsem chtěl dělat na nějakých dlouhodobějších projektech, se zázemím silného týmu. To je totiž něco, co na volné noze úplně tak nejde. Druhý důvod byl takový, že jsem si během několika let vybudoval důvěru k té firmě samotné, ale i lidem v ní. Já jsem se se Spořkou setkal poprvé před pár lety jako externí konzultant – pomáhal jsem tu právě s počátky Klubů expertů a některými dalšími komunitními programy. A už tehdy mě to bavilo. Říkal jsem si: „Super, že nějaká česká korporace dává prostor pro takové věci,“ a začal jsem Českou spořitelnu sledovat trošku blíž. Zároveň jsem už několik let členem expertní rady v Nadaci České spořitelny, takže jsem ji poznával i skrze její společenský rozměr. Také jsem už pár let v mentorském boardu spořkového programu Silnější hybatelé, který je o podpoře komunitních lídrů v regionech. Takže když se pak objevil prostor být tu víc naplno, už to bylo vlastně jednoduché a rychlé rozhodnutí.
Zajímá vás práce v IT?
V takto nabitém programu musíš jen stěží hledat volný čas. Když se ale přeci jen nějaký naskytne, jak ho trávíš?
Můj největší koníček je focení. Tomu se věnuju celkem dost – měl jsem i své výstavy, získal jsem nějaké ceny, z těch českých třeba v soutěži Czech Nature Photo, moje fotky se objevily i v National Geographic. Je to pro mě mimo jiné i způsob, jak řešit svůj kreativní přetlak a zároveň neustále živit tvořivost, což je pro mě jako konzultanta klíčové, protože se ode mě čeká, že budu přinášet kreativní a inovativní řešení.
Jak se ti daří všechny tyhle aktivity skloubit?
Jedna věc je to skloubit konceptuálně – tam to vlastně není až tak složité. Pro mě je celé to spojující téma: vidět věci jinak. Já se vlastně tím focením dívám na svět jinak, propojuju lidi jinak než týmově, dívám se jinak na to, jak můžou firmy spolupracovat, jak lze řídit lidi, jak vzdělávat. Takže i když to zvenku vypadá různorodě, mně se to vlastně celé krásně spojuje. Časově je to samozřejmě někdy náročné. Důležité je pro mě umět si v tom najít rovnováhu, klid a čas na sebe, na to si utřídit myšlenky. Třeba nedávno jsem týden šel Stezku Českem – a to mi dokonale čistí hlavu. Pomáhá mi to si srovnat věci a najít nadhled.
„Naše nejsilnější komunity jsou takové skoro kmeny a mě těší u toho být.“
A na závěr – jak tedy vypadá taková komunita v praxi? Co si pod tím představit?
Komunita ve firmách je prostě skupina lidí, která se společně potkává a tvoří podle nějakého specifického rytmu a rámce, mimo klasické struktury. Jejich prostředím můžou být třeba jen online kanály, ale i pravidelná setkání, hackatony, nebo nějaké jejich virtuální či fyzické prostory, kde společně tvoří, diskutují, učí se od sebe. Ta hlavní podstata je v tom, že si podle poslání své komunity sami vybírají, co chtějí řešit, o čem se chtějí bavit nebo co chtějí tvořit, sami v tom rostou, a zároveň to provazují s tím, co potřebuje jejich okolí. A z toho všeho víření pak vznikají nejen užitečné věci pro ostatní, ale i jejich vzájemné učení a hlubší propojení. Naše nejsilnější komunity jsou takové skoro kmeny a mě těší u toho být.
