Dane, jak jsi se dostal do Spořky?
Při vysoké škole jsem začal spolupracovat s osobním mentorem. Brzy jsme se dostali k otázce, kam bych chtěl směřovat. Odpověděl jsem, že bych rád našel nějakou praxi v oboru (studoval jsem tehdy ekonomku), chtěl bych být jedním z nejlepších a pomát tak i firmě.To, co mi následně odpověděl, ve mě zůstává dodnes a snažím se toho držet. “Pokud chceš být nejlepší, je potřeba, abys dělal s těmi nejlepšími!” Spořka pro mě byla jasná volba, ale jinak to byl trochu neuchopitelný cíl. Hlavou mi lítalo akorát to, že nemám dostatečnou praxi a co tam asi tak zrovna já budu dělat. Věci ale dala do pohybu jeho další otázka: “Tak kdy tam nastupuješ?” A bylo to. Uvěřil jsem, že je to reálné. Přemýšlel jsem, koho z mých známých mohu oslovit a vzpomněl si, že kamarádův otec tam pracuje. Požádal jsem ho o kontakt na recruitera, odeslal e-mail a dostal se na pohovor.
Jak pohovor probíhal?
V první chvíli jsem z něj měl strach, jako asi každý mladý člověk, který se rozhodl nastartovat seriózně svou kariéru. Ale během pár minut ze mě všechno spadlo. Recruiterka, která mě přijímala, nepůsobila pouze jako “někdo z personálního”, ale ukázalo se, že je to opravdový profesionál na svém místě. Měl jsem z ní respekt, ale zároveň jsem se cítil komfortně. Stále jsem jí vděčný, že mi tenkrát dala šanci a kariérně mě nastartovala navzdory mému nižšímu věku.
Jaké byly tvé další kariérní kroky?
Aktuálně působím ve Spořitelně dva roky a odehrálo se toho mnoho. Jsem rád, že jsem si mohl projít postupně jednotlivé pozice. Díky tomu vím, co všechno juniornější pozice obnášejí, a mám k tomu veškerý respekt. Nedávno jsem přešel do nového segmentu, to bylo už mé třetí povýšení. Celou svou cestu mapuji na LinkedInu, pokud by někoho zajímaly podrobnosti. To, co ale nejvíce oceňuji a čeho si vážím, je nekonečné spektrum možností, které Spořka nabízí. Za celou tu dobu toho byl nespočet. Byl jsem u testování nových věcí, zlepšování pracovních postupů, spolupracoval a konzultoval s opravdovými profíky z jiných segmentů a mnoho dalšího. Nic z toho by ale nebylo možné bez skvělého vedení mé manažerky i ředitelky, za což bych jim touto cestou ještě jednou rád poděkoval, velmi si toho vážím.
"Ze všeho nejlepší jsou dny, kdy odcházím z práce s pocitem, že jsem někomu pomohl."
Co tě nejlépe motivuje?
Pokud člověka nepohání jeho vnitřní motor, nechce nic víc a dělá pouze to, co musí, těžko se bude rozvíjet. Jsem spíš prakticky zaměřený člověk, takže to vezmu z praxe. Velmi mě motivuje práce s lidmi. Nejlíp když mohu svým klientům pomoci s nějakým neřešitelným problémem. Například za mnou přišel klient, kterého už jiné tři instituce odmítly. Tak jsem si ho vyslechl a začali jsme dávat dohromady různé varianty toho, jak vyřešit zabezpečení studia jeho dětí. A věřte tomu nebo ne, po několika týdnech se to podařilo. Ta radost a vděk v klientovo očích byly k nezaplacení. Spousta lidí z mého okolí si myslí, že pouze sedím nap řepážce a obsluhuji klienty. Pravda je poněkud jiná. Za ty dva roky jsem už v kontaktu se spoustou klientů. Prožívám s nimi jejich životní příběhy, dobré i ty špatné. Občas se cítím jako takový rodinný přítel. Ze všeho nejlepší jsou dny, kdy odcházím z práce s pocitem, že jsem někomu pomohl. To je pro mě takový hnací motor, že si to nedovedete ani představit!
Čemu se věnuješ ve volném čase, co tě baví?
Momentálně spoustu času věnuji cvičení. Snažím se být fit, a to jak po fyzické, tak po psychické stránce. Rád si přečtu nějakou rozvojovou literaturu, která mi v těžších časech dává impulzy k novým projektům. Samozřejmě sleduji dění v oblastí financí - akcie na zahraničních burzách, nové IPO, kryptoměny či realitní trh. Léto rád trávím u vody, případně si někam zajedu na výlet na motorce. Díky Spořce se mi podařilo mnohem dříve pomoci svým prarodičům s bydlením. Díky tomu s nimi mohu trávit čas. Právě jim vděčím za značnou část toho, jaký jsem. Vždycky mě hodně podporovali. To nejmenší, co mohu udělat je oplatit jim to.
" Všichni se stále učíme a učit se ještě dlouho budeme. "
Co bys poradil studentům v souvislosti s jejich budoucím zaměstnáním?
Asi nebát se toho a zkrátka chytit příležitost za pačesy, jak se říká. Slýchávám názor, že člověk pracuje pouze tak, aby ho nevyhodili, a proto mu zaměstnavatel platí pouze tolik, aby neodešel. Podle mě tohle dávno neplatí. Dneska je to o vlastní iniciativě a přístupu. O tom, umět a vědět, jak se prosadit. Udělat něco navíc. Být přidanou hodnotou, ať už pro ostatní lidi kolem sebe nebo pro svou firmu. Ale také nebát se říci si o pomoc nebo o radu. Všichni se stále učíme a učit se ještě dlouho budeme.
Chtěl bych všem studentům popřát mnoho štěstí v soukromém i v pracovním životě. Důležité je hlavně se stále posouvat, mít vyjasněná očekávání a cíle.
A hlavně se odvážit k akci. 3… 2… 1… TEĎ!
