Filipe, vedeš tým Vzdělávání a rozvoje, ale současně o tobě vím, že jsi mentor, talentový kouč, spisovatel i filozof. Jak se ti všechna tato zaměření daří kombinovat právě ve Spořce?

Působí to trochu košatě, ale všechno to jsou v podstatě odnože stejné disciplíny – pořád mě nejvíc zajímají lidé a jejich potenciál. Koučink a mentoring mi poskytují paletu osvědčených metod, jak s druhými pracovat. Psaní mi pomáhá hluboce přemýšlet. Filozofie mi zase umožňuje dívat se na věci kriticky a z jiné perspektivy. Snad někdy až moc „filozoficky”, jak by nejspíš potvrdili někteří kolegové. 😊 

Jakou filozofii vzdělávání teď v týmu uplatňujete? Čemu věříte a jak k rozvoji přistupujete?

V týmu Vzdělávání se zaměřujeme na tři pilíře: „proč” se učit, „jak” se učit a „co” se učit. Na otázku „proč“ odpovídá nový kompetenční framework, který jsme s celou organizací stavěli od počátku tohoto roku. Jeho součástí je popis pracovních pozic i kompetencí, které nastavují konkrétní pracovní očekávání. Jednoduše řečeno: když víš, co se od tebe čeká, je ti víc jasné, v čem a proč se rozvíjet. A to nejlépe s využitím silných stránek. To už navazuji na to zmíněné „jak”. Nespočet studií totiž dokládá, že nejefektivněji se člověk učí, když využívá svých přirozených predispozic – a dělá to, co ho nejvíc baví a co mu přirozeně jde. Poslední oblast „co” se učit souvisí s konkrétním obsahem. Náš tým umí postavit vzdělávací obsah na míru dalším týmům v bance. Tvoříme workshopy, e-learningy, assessment centra, rychlé on-the-job výzvy i komplexní nabídku rozvojových aktivit pro jednotlivé kompetence. 

Ano, kompetencemi teď Spořka doslova žije. Můžeš nám je ještě víc přiblížit?

Kompetenční framework pracuje se třemi typy kompetencí. Jsou to ty, které se zaměřují na vedení lidí. Ty, které jsou orientované více na generické, převážně měkké dovednosti, jako je komunikace nebo zvládání obtížných situací. A ty, které souvisí s konkrétní expertízou u dané pozice, např. learning design, což je zrovna kompetence klíčová u expertů na vzdělávání. Jasný popis konkrétních kompetencí a jejich úrovní nám pomáhá rozvoj nejen lépe cílit, ale i prioritizovat.

Jak rozvoj kompetencí souvisí s koncepty „učící se” a „strengths-based” organizace, které jsou ve vzdělávání také často zmiňovanými pojmy?

Úzce. Kompetence jsou naším „proč se učit” a budování kultury silných stránek (strengths-based organizace) je tím zmíněným „jak to udělat”. Vytvořit takové pozitivní prostředí je trochu opakem toho ve škole, kde jsme se museli „nabiflovat“ trochu matematiky, trochu češtiny, trochu zeměpisu – a nikoho moc nezajímalo, co z toho nám přirozeně jde a co nikoli. Nejúspěšnější lidé ale nikdy svého úspěchu nedosáhli díky tomu, že by rozvíjeli to, co jim nejde. To je cesta k průměrnosti. Energii je potřeba investovat tam, kde nám to přirozeně jde. A tohle místo pomáháme lidem ve Spořce objevit, pojmenovat a pracovat s ním. 

Termín „učící se“ používáme primárně v kontextu „samoučící se organizace“. Naším cílem je vybudovat prostředí osobní odpovědnosti, které podporuje kolegy v maximálním rozvoji jejich potenciálu. Stavíme ale pouze cestu. Jít po ní už musí sami. Nejde rozvíjet někoho, kdo se rozvíjet nechce. To podporují i moderní poznatky z neurověd.

O tyto dva koncepty se opírá i unikátní rozvojová aktivita #STRONGER. Můžeš nám ji stručně představit? Co si přesně klade za cíl?

#STRONGER je způsob, jak tohle všechno promítneme do reality. Je to i trochu experiment. Hrajeme si. Zkoušíme různé formáty od inspirativních speakerů, přes praktické online výzvy, až po karty s otázkami, které lze nalézt v zasedačkách všude po bance. Tyto kreativní aktivity mají za úkol rozhýbat mysl, zapojit hlavu, rozdmýchat zvědavost. Cílem #STRONGERu je totiž pohánět růstové myšlení a pozitivní mindset.

Je pro tebe „mindset” důležité téma? Jak s ním pracují experti z týmu Vzdělávání?

Téma mindsetu pro nás hraje klíčovou roli. Když je tvoje nastavení mysli fixní a nechceš se rozvíjet, nikdo s tebou nehne. Proto to zmíněné zaměření na silné stránky, proto i téma „samoučící se” organizace, proto to minimum tlaku na to, co je nutné se naučit. Lidi nemá do rozvoje smysl nutit. Sami musí vnímat potřebu se rozvíjet. A jako všude, i tady můžeme sledovat jistou škálu, určitou Gaussovu křivku. Jsou lidé, kteří se rozvíjejí neustále a posouvají se dopředu. Jsou i ti, kteří to kategoricky odmítají. A pak ti někde mezi, kteří se rozvíjejí až podle momentální situace. Informace však dnes zastarávají rychleji než kdy dříve. Proto lidé s růstovým myšlením budou v neustále větší výhodě oproti těm, kdo mají nastavení mysli fixní. To je i důvod, proč naším ústředním mottem je „učit se je silnější než vědět“. Růstové myšlení totiž vytváří růstově-inovativní kulturu, o níž Spořka dlouhodobě usiluje.

A jaké jsou tvoje silné stránky? 

V terminologii Gallupu jsem hodně “zeleno-modrý”. Moje úplně nejsilnější talenty jsou strategické. Na Gallupu je fajn, že nemaže med kolem pusy a neukazuje jenom tu pozitivní stránku, ale i tu potenciálně odvrácenou. Díky tomu například vím, že o věcech hluboce přemýšlím, že jsem orientovaný víc na budoucnost než na minulost a že moje motivace čerpá z hlubšího smyslu, který hledám ve všem, co dělám. Slepým místem je, že díky tomu mohu některé věci, jak se hezky česky říká, „overthinkovat”, někdy mohu na to, co se děje tady a teď, reagovat vlažněji, než by okolí potřebovalo, a pokud v něčem nevidím smysl, stojí mě to hodně sil se do toho dokopat.

Jaký je nejčastější mýtus o talentech? Je možné „nemít na nic talent“?

Často se talent vykládá tak, jako by to byl zájmový kroužek. Simona má talent na výtvarku, Jana hraje na kytaru, Pepa je talentovaný fotbalista, Davida teď nebaví nic. Přitom každý má na něco talent. Vaše silná stránka může spočívat v tom, že dotahujete projekty do konce, že víte, jak dát věci do pohybu, že si umíte najít ověřené informace nebo přijít s neotřelým nápadem. Základem je ale talentem nemrhat. Aby se rozvinul v plné síle, je potřeba hodně píle a vytrvalosti. Paradoxně u talentů to ale není problém. Když děláte, co vás baví, dostáváte se do takzvaného flow. To je stav, kdy zapomenete na čas, na sebe a plně se ponoříte do radosti z té dané činnosti. Pak vám to energii nebere, ale naopak dodává.

Do čeho dáváš ty osobně nejvíc energie tak, aby se ti vracela?

Když pominu pracovní záležitosti, tak aktuálně nejvíc energie dávám rodině a práci na domě a zahradě. Pár let zpátky jsme se přestěhovali na vesnici a bylo to jedno z našich nejlepších rozhodnutí. Fakt si to užíváme. Zvlášť teď v létě se ženou pořád něco sázíme, sklízíme, zavařujeme, kvasíme, stavíme a rekonstruujeme. Pomáhá mi to vypnout hlavu a rozpohybovat kosti.

Už jsme zmínili, že kromě vedení týmu Vzdělávání a rozvoje se věnuješ i koučování. Co tě na tom baví? A byl jsi už někdy na straně koučovaného?

Já vlastně nejsem moc ortodoxní stoupenec žádné konkrétní rozvojové techniky. Baví mě si vyzobávat z různých přístupů to, co se mi osvědčí, a mít tak širší paletu možností pro danou situaci. I s rizikem, že to třeba nepoužiji vždy metodicky zcela správně. Koučů a mentorů jsem měl každopádně v životě spoustu. A díky bohu za ně, vždycky to stálo za to! S tím posledním jsme se hodně zabývali původem motivace – jestli vychází z touhy tvořit, nebo ze strachu. Protože čím víc vás pohání strach, tím hůř se vám dýchá. A to někdy doslova. Strach vás sice přiměje něco udělat, něčeho docílit, ale vnitřně vás vyčerpá, ubije ve vás tu životní jiskru. Zatímco když něco tvoříte, dělá vám to radost, jde to z vás. Schválně, zkuste si upřímně odpovědět, jestli to, co právě děláte, děláte proto, že se něčeho bojíte, nebo proto, že vám to umožňuje tvořivě se projevit. 😊