Ve Spořce jsi už od roku 2012. Co tě sem tehdy přivedlo a jaké byly tvoje začátky?
Do Spořky jsem nastoupila do oddělení IT jako asistentka CIO a jeho týmu, v praxi to znamenalo podporu managementu a týmu o více než 1 000 lidech. Od každodenní agendy přes organizaci školení až po spolupráci s Erste nebo přípravu podkladů pro interní audity. Hodně blízká mi byla práce kolem lidí a týmového prostředí jako je organizování teambuildingů, setkání a menších i větších eventů, které pomáhaly propojovat týmy a vytvářet příjemnější pracovní atmosféru.
Během let jsi zažila velké změny. Na co nejraději vzpomínáš?
Byla jsem u přechodu na Google nástroje i změny pracovního prostředí, kdy se klasické kanceláře postupně otevíraly a měnil se i způsob komunikace. IT i celá Spořka se tehdy posouvaly k modernější, flexibilnější a spolupracující organizaci. Stala jsem se přirozeným ambasadorem nové firemní kultury. Nové věci jsem nejen pomáhala zavádět, ale hlavně jsem je žila a vyšlapávala jim cestu mezi ostatní kolegy. Tahle zkušenost mi dala hlavně schopnost přizpůsobit se novým věcem, vnímat souvislosti napříč týmy. Svou roli jsem nevnímala jen jako administrativní. Byla pro mě hlavně o vytváření prostředí, komunikaci a propojování lidí. Ve stručnosti pro mě to byla od začátku hlavně jízda plná lidských příběhů, organizace a velkých změn.
„Dnes mám radost z toho, že dopad naší práce sahá daleko za hranice Spořky a pomáhá lidem v regionech napříč Českem.“
Kdy přišel moment, kdy ses rozhodla vydat jiným směrem?
V roce 2022 mě oslovila Andrea Studihradová, která hledala do svého malého CSR týmu kolegyni na částečný úvazek. S Andreou jsme se znaly z GE Money, kde jsme obě pracovaly. Sice jsme téměř současně začaly pracovní kariéru ve Spořce, pracovně jsme se téměř nesetkávaly. Věděla jsem, že pracuje „v komunikaci“ a nadšeně jsem sledovala na intranetu některé programy, které zaštiťovala. Nenapadlo mě, že se jednou stanu součástí týmu, který pomáhá šířit dobré věci daleko za hranice Spořky. O to víc mě těší, jak přirozeně mi tahle práce sedla. A vlastně tomu občas nemůžu uvěřit ani dnes. 😊
Hledáme další nové talenty!
Co tě na práci v CSR baví nejvíc?
Pro mě osobně to znamenalo posun z propojování lidí uvnitř IT k propojování lidí a komunit i mimo Spořku. Pořád zůstávám u toho, co mi je blízké, tedy vytvářet prostředí, kde se lidé potkávají, zapojují ostatní a společně mění své okolí k lepšímu. Dnes mám radost z toho, že dopad naší práce sahá daleko za hranice Spořky a pomáhá lidem v regionech napříč Českem. Velkou radost mi dělá spolupráce s hybateli z výběžků a jejich podpora, protože sama z jednoho pocházím. Dobře proto vím, že život v těchto regionech přináší specifické výzvy, na které často neexistují jednoduchá ani systémová řešení. O to víc je tam vidět síla jednotlivců, lidí s vlastním příběhem, energií a chutí věci měnit.
Corporate Social Responsibility (CSR):
Znamená společenskou odpovědnost firem chovat se udržitelně a přispívat k rozvoji společnosti i životního prostředí.
Chief Information Officer (CIO):
Je vrcholový manažer odpovědný za řízení informačních technologií, digitální strategii a rozvoj IT ve firmě.
Podílíš se na programu Silnější hybatelé. V čem je podle tebe jeho síla?
V rámci programu Silnější hybatelé podporujeme jednotlivce, kteří se chtějí měnit své okolí. Do realizačního týmu tohoto programu jsem nasedla v jeho tříletém fungování a uvědomila si jeho unikátní know-how v tom, že se zaměřujeme na hybatelskou sílu těchto tahounů a tu rozvíjíme. Program posouváme dál každý rok díky zpětné vazbě od lidí, kteří jím prošli, i díky úzké spolupráci s Nadací České spořitelny a Nadací Via. Jsme rádi, že obě Nadace vidí velký potenciál programu v naší společnosti a podílí se na jeho realizaci. Tím se i nám daří spojit síly a program šířit do povědomí napříč regiony po celé republice. Letos poběží program už 6. rokem, a právě sbíráme přihlášky ve velmi zajímavých lokalitách. Startujeme již setkáním v září. 😊
A jak do toho zapadá program Dokážeme víc, na kterém se také podílíš?
Mnoho hybatelů potkáváme právě díky programu Dokážeme víc. Jsou často mezi žadateli o grant, který jím pomáhá vylepšit prostor, kde žijí a propojit se sousedy. S podporou grantu vznikají konkrétní taháky i pro ty, kteří se původně se sousedy potkávat neplánovali. Vznikají neuvěřitelné příběhy a posilují se sousedské vztahy díky nakopnutí z grantu. Tím ale příběhy začínají. Co všechno grantisté překonávají a způsobí jejich záměr postavit třeba altán, komunitní pec nebo odpočinkové místo, pravidelně publikujeme v Podcastu Přes Plot nebo newsletteru. Z těchto příběhů i my vidíme, jaký má dopad to, co děláme. V obou programech mám na starosti koordinaci. Komunikuji s hybateli, pomáhám s organizací a dohlížím na realizaci programů, od administrativy až po návštěvy přímo v terénu. Zároveň propojujeme podpořené projekty s kolegyněmi a kolegy ze Spořky, kteří se do nich mohou zapojit jako dobrovolníci v rámci benefitu Den jinak. I o ten se v našem týmu staráme.
„Pořád zůstávám u toho, co mi je blízké – vytvářet prostředí, kde se lidé potkávají, zapojují ostatní a společně mění své okolí k lepšímu.“
Když se ohlédneš za přechodem z oblasti IT do CSR, v čem je tahle role jiná?
Pro mě největší změnou je to, že najednou zadání nepřináší někdo „shora“, ale tvoříme si ho samy a po dohodě s naší šéfovou Martou Ťok ho realizujeme. A pracovní agenda je hodně pestrá. Nahlížím pod pokličku téměř všem oblastem CSR ve Spořce. Podílím se na nastavování podpůrných programů, tvorbě komunikační strategie na interních i externích kanálech, rozvoji spolupráce s neziskovým sektorem i správě webového obsahu, organizaci různých akcí a eventů. Náš tým připravuje i tiskové zprávy, newslettery a podcasty. Do této agendy vstupují pak ad hoc události nebo akce jako loni oslavy 200. Let Spořky nebo letos MISE 500.
Popsala bys blíže projekt MISE 500, a jak se do ní kolegové zapojují?
V Misi 500 se přirozeně protkají programy, které realizujeme. Kolegové tedy pomáhají třeba ve spolku Kapradí, který vede absolventka Silnějších hybatelů Kateřina Rybářová Vavrečková. Zaměřuje se na péči o krajinu, komunitní život a vzdělávání. Nebo se zapojili do závěrečné brigády proměny Hroznětína v podpořeném projektu tzv. velkých grantů programu Dokážeme víc. Nicméně nejvíce pomáháme napříč neziskovým organizacím, které se zaměřují na znevýhodněné skupiny, děti, seniory, péči o krajinu nebo zvířata. Některé týmy už navázaly dlouhodobý vztah k organizacím a chodí pomáhat pravidelně několik let. Podařilo se už mnoho procházek a společných aktivit se seniory, výpomoci s různými akcemi pro děti, úklidy pro charity a diakonie. Nejvíc se nám na zpětných vazbách líbí častá zmínka o tom, že čas strávený mimo běžné pracovní bubliny "občerství" samotné dobrovolníky minimálně stejnou měrou jako ty, kterým pomáhají. Pomáhat samozřejmě můžou po celý rok, MISE 500 končí 12. 6. na den Národního firemního dobrovolnictví.
A věnuješ se ty sama ve volném čase nějaké podobné dobrovolnické činnosti nebo čím děláš radost svému okolí?
Ve volném čase pomáhám v nejbližším okolí, kde trávím nejvíce času. Pravidelně chodím se seniory na procházky, donesu nákup, vezmu je na výlet. S rodiči kolem školy zase pořádáme jarmarky, úklidy nebo swapy. Se sousedy pořádáme pikniky a cvičení v parku, když je sezóna. I o ten sousedský život je třeba pečovat. 😊
