Ve Spořce působíš jako Site Reliability Engineer. Co si pod touto rolí můžeme představit? A jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

SRE se stará o to, aby služby fungovaly spolehlivě i při změnách, růstu zátěže nebo výpadcích, a snaží se co nejvíce věcí automatizovat místo manuální správy. Je to role na pomezí IT provozu a vývoje. 

V našem teamu máme na starost George Business, novou bankovní aplikaci pro firemní klientelu. Běžný pracovní den může být klidný, ale i chaotický. 😀 Máme velmi dobře nastavený monitoring, který nás upozorní na kdejaké problémy, které následně řešíme. Aktuálně v rámci AI First pracujeme na vlastních agentech.

Tvoje kariérní cesta byla poměrně pestrá. Co tě přivedlo právě do České spořitelny a čím si tě Spořka získala?

Do Spořky mě přivedla kamarádka. 😀 Lákala mě na různé IT pozice, ale mně chyběl background, zkušenosti. No a pak jednou přišla nabídka, která nakonec klapla a já nastoupila jako funkční podpora pro Business 24.  

Čím si mě Spořka získala? 

V první a poslední řadě lidmi. Nastoupila jsem do skvělý party a pořád ve skvělý partě pracuju. No a pak taky ta dovolená a možnost pracovně se posouvat dál. Ta tu opravdu je. Stačí jí chytit za pačesy a můžeš se vzdělávat a růst. 😊 A nemám na mysli karierní žebříček, ale rozšiřování si znalostí a zkušeností v oblasti, ve které se člověk rozvíjet chce. 

Vedle práce se aktivně podílíš na organizaci komunitních akcí a festivalů, jako jsou Convoy nebo Rusthaven. Můžeš nám přiblížit, o jaké akce jde a s čím pomáháš?

Rusthaven navazuje na dlouholetou tradici postapokalyptických akcí, které začaly festivalem Junktown na bývalé vojenské základně v Bratronicích. Inspirací byly akce jako Burning Man nebo Wasteland Weekend, ale i svět Mad Maxe. S naší partou jsme byli součástí už původního Junktownu a ke spoluorganizaci současného Rusthavenu jsem se přidala loni jako dobrovolník pro kapely. Letos už jsem měla booking na starosti sama a po skončení festivalu můžu říct, že to byla neuvěřitelná jízda. Na celý organizační tým jsem opravdu hrdá.

Convoy.pa není festival, ale parta lidí, které spojuje láska k postapokalyptické estetice. Vyrábíme kostýmy, dekorace, upravená auta i motorky a s naším autentickým ležením objíždíme akce jako Beats for Love nebo Harley Days. Děláme průvody, show a vytváříme atmosféru, kterou si lidé pamatují – například na loňských Harley Days bylo naše ležení návštěvníky zvoleno nejlepší atrakcí celé akce.

Jak ses vlastně k organizaci podobných akcí dostala? 

Koníček, který přerostl v něco většího? 😀 Člověk se někde nachomýtne, s někým se seznámí, na něco kývne… a najednou se veze. K Bašavelu jsem se dostala přes natáčení filmu Party Rangers, který je již dostupný i na YouTube. A s Convoyem jsem se dala dohromady teprve nedávno. Přišla pozvánka zapojit se do programu na Brutal Assaultu. Nejdřív mě vyděsila, pak nadchla. Chytla jsem příležitost za pačesy, jako ostatně všechno, do čeho se pouštím, a vrhla se do toho naplno.

Každá z akcí, na kterých se podílíš, je trochu jiná. Co mají společného a co tě na nich baví?

To, co mají všechny tyhle projekty společné, je komunita lidí. Právě ta mě na tom baví nejvíc. Myslím si, že je opravdu jedinečná. Našla jsem v ní spoustu skvělých přátel a s některými z nich nás spojuje už skoro dvacet let společných zážitků.

Stejně důležitá je i samotná tvorba. Každý z nás do ní vkládá kus sebe a může se kreativně vyjádřit. Vznikají celá ležení, kulisy, dekorace i festivalové prostory. A to všechno díky lidem, kteří do toho dávají svůj čas, nápady i energii. Před akcí je to často pořádný stres, ale jakmile se brány otevřou a všechno začne fungovat, převládne radost a skvělý pocit z toho, co se společně podařilo vytvořit.  

Kromě organizování akcí se pohybuješ také v různých komunitách. Co ti členství v nich přináší a proč je podle tebe důležité mít vedle práce partu lidí se společnými zájmy?

Další komunitou, jejíž jsem součástí, je lezecká komunita. A vlastně i za ni vděčím Spořce. Ve správný čas jsem potkala ty správné lidi a od té doby lezu a neskutečně mě to baví. Zmínit musím také pražskou muzikantskou scénu. I tam jsem poznala spoustu skvělých lidí, z nichž se po letech stali opravdoví kamarádi.  Myslím, že parta lidí se společnými zájmy člověka formuje. Ovlivňuje jeho pohled na svět, charakter i osobnost. Je to místo, kde najdete další rodinu. Jsou to lidé, se kterými je vám dobře i ve chvílích, kdy zrovna dobře není. A mám radost, že něco podobného se dá najít i u nás v práci. 

V IT světě existuje řada komunit a setkání. Potkáváš se na nich i s kolegy ze Spořky, nebo dokonce společně vyrážíte na některé akce?

Loni na podzim jsme se s kolegou dostali na DevFest, který se pořádal v Praze. Spořka byla jedním ze sponzorů. Na takové akci samozřejmě potkáte hodně kolegů, ale také hodně lidí z komunit, ve kterých se pohybuju mimo práci. A je z toho najednou super networking.  Naše IT komunita ve Spořce letos společně vyrazila na fantasy festival Con Morhen. Byla to skvělá příležitost, jak lidem přiblížit kulturu u nás v bance. Protože co si budeme, kus nerda je skoro v každém ajťákovi. 😊  

Jednou z letošních akcí je také Bratronický bašavel, kde bude mít premiéru film, ve kterém hraješ jednu z hlavních rolí. Jak ses dostala před kameru a jakou roli sis zahrála?

Režisérem, scénaristou, kameramanem a střihačem v jedné osobě je můj dobrý kamarád a zakladatel Bašavelu. Díky tomu jsem měla možnost zahrát si Music Party rangera.

Jak se ti daří skloubit náročnou práci v IT s organizací festivalů, komunitních aktivit a dalšími projekty? Pomáhá ti v tom nějak i Spořka? Ať už prostřednictvím benefitů, flexibility nebo podpory zaměstnaneckých komunit a podobných aktivit?

Je pravda, že to je poměrně náročná věc. Každopádně je pravdou, že jedním z benefitů, který mi v tom pomáhají velice, je ten počet dní placené dovolené. Ať už na přípravy, tak na následný potřebný odpočinek.

Máš pocit, že ve Spořce mohou lidé naplno rozvíjet nejen svou profesní stránku, ale i své koníčky a zájmy? Nacházíš mezi kolegy podobně naladěné lidi?

Sama jsem důkazem, že to jde. Všechno je o vlastní motivaci, otevřené komunikaci s nadřízeným a správném nastavení priorit. Podobně naladěné lidi kolem sebe určitě mám. V některých týmech se kolegové třeba domluvili a společně šli na kurz paraglidingu, jinde zase vyrážejí na výlety na skútrech. A pak jsou tu i případy, kdy se lidé chtějí profesně posunout. Jeden z mých kolegů se chtěl začít rozvíjet směrem k vývoji. Domluvil se s domain leaderem a nyní ho zaučuje zkušenější kolega.

A na závěr – jaká je nejbláznivější nebo nejneočekávanější situace, kterou jsi během organizace některé akce zažila?

Ujetými situacemi se to v podstatě jen hemží. Asi nejvíc mě překvapilo, že náš letošní headliner na akci dorazil, i když jsme jim nemohli zaplatit jejich standardní honorář za vystoupení. A byli skvělí. Zároveň jsem tam zažila i jedny z nejšťastnějších momentů. Když vidím, že se lidé baví, tančí a jsou spokojení, v tu chvíli vím, že to celé dává smysl, i když je to občas pořádná dřina.