Jaroslave, můžeš se prosím na úvod představit a přiblížit čtenářům, co v České spořitelně děláš?
Ahoj, v České spořitelně dělám na pozici designera a působím v doméně Daily banking, kde máme na starosti oblasti jako domácí a zahraniční platby, bankomaty a všechno, co se týká platebních karet. Máme tady zejména hodně systémů, které musí zpracovávat ve velké rychlosti poměrně velké objemy citlivých transakcí v čase. Moje práce se zaměřuje hlavně na systémy, které zpracovávají platby a převody mezi bankovními účty.
Pracuješ na pozici designera. Co si pod tím má laik představit?
Zní to možná jednoduše, ale designer, jinde se používá termín solution architect, by měl hlavně držet know-how o tom, jak funguje oblast, ve které působí. Nemusí jít až na úroveň jednotlivých řádků kódu, ale je důležité rozumět tomu, jaké zprávy a data si systémy posílají nebo jaké kroky musí udělat, abychom třeba poslali platbu. Pomáhají k tomu různé standardní diagramy, které tyhle procesy vizualizují. I když to zní technicky, ve skutečnosti je potřeba mluvit s velkým množstvím lidí – pochopit jejich záměr, získat informace o systémech z jiných týmů, někdy i z úplně jiné části banky. Designer by měl dokázat nacházet pořádek ve zdánlivě složitých tématech, hledat vzory a navrhovat řešení, která nejsou zbytečně komplikovaná. To vyžaduje abstraktní přemýšlení a také zkušenost s tím, co se v praxi osvědčilo a co ne. Mně osobně pomáhá představovat si věci jako technické nákresy.
SEPA platby
SEPA (Single Euro Payments Area) označuje jednotnou oblast pro platby v eurech. Umožňuje, aby platby mezi zeměmi EU (a několika dalšími státy) probíhaly stejně snadno jako domácí převody.
Designer (Solution architect)
Role, která propojuje technický a byznysový svět. Solution architect navrhuje, jak budou různé systémy spolupracovat, aby celek fungoval bezpečně, efektivně a udržitelně.
RPG (Role-Playing Game) a LARP (Live Action Role Play)
RPG je hra na hrdiny, ve které hráči přebírají role postav a společně vytvářejí příběh. Může mít podobu deskové, počítačové nebo i živé hry. LARP je forma hraní rolí, při které účastníci fyzicky ztvárňují své postavy v reálném prostředí.
Jak ses vlastně dostal k designu v bankovním prostředí?
Do Spořky jsem přišel z Komerční banky, kde jsem pracoval sedm let na workflow a business process management systémech, které mají podobný princip jako platforma SMART v ČS. Pracoval jsem tam hodně s návrhem integrací a s implementací logiky různých obchodních procesů nebo interních administrativních agend. Když jsem se pak začal zajímat o možnost změny, zareagoval jsem na pár nabídek z ČS, a nakonec jsme se domluvili právě v platbách, kde hledali někoho, kdo by pomohl s designem neboli solution architekturou. Znělo to komplikovaně, a to se mi na tom vlastně líbilo.
Tvou doménou jsou především platby převody. Co všechno tato oblast zahrnuje?
Ve Spořce jsem začal v Domácí platbách jako mém domovském týmu. Ten má v portfoliu mimo jiné všechno, co se týká převodů a komunikace přes systémy ČNB, zpracování SIPO a většinu vnitřních převodů. Když se alespoň základně zajímáte o to, jak věci fungují end-to-end, což přeci jen souvisí s mojí rolí, zjistíte, že se k vám během pár let dostanou aktivity okolo architektury SEPA plateb, strategie integrační obměny s okolními systémy nebo práce na nových platebních metodách. Aktuálně také pracujeme na výměně starého systému na zadávání plateb pracovníky banky. Obecně je to docela pestrá sbírka aktivit.
„Znělo to komplikovaně, a to se mi na tom vlastně líbilo.“
Jak třeba probíhá spolupráce s ostatními týmy, když pracuješ na řešeních, která se dotýkají celé banky?
Obvykle to probíhá tak, že si nejdřív zjistím, kdo je moje protistrana, a domluvíme si úvodní konzultaci, abychom se zorientovali v tom, co je potřeba a jaké jsou možnosti řešení nebo omezení. Pak jdeme postupně víc do hloubky a téma se často rozpadá na menší dodávky nebo změny. To může trvat týdny, u složitějších projektů i déle. Je důležité nebát se jít do detailu a občas dávat nepříjemné otázky typu „proč?“ – proč to chcete, proč právě takhle, proč ne jinak. Týmy, které se specializují na konkrétní systémy, mají samozřejmě hlubší znalosti, ale i tak je potřeba tyhle diskuse absolvovat. Díky nim se často najde varianta řešení, která dobře zapadá do možností všech týmů, které se na změně podílejí. Za dobu, co jsem ve Spořitelně, jsem nenarazil na nikoho, kdo by si „syslil“ informace jen pro sebe. Myslím, že máme na lidi docela štěstí, nebo se nám je prostě daří dobře vybírat.
Které projekty aktuálně patří mezi ty nejzajímavější, na kterých pracuješ?
Z aktuálních aktivit má podle mě velký potenciál se mi dlouhodobě do paměti zapsat třeba práce na okamžitých SEPA platbách nebo plánované zavedení hromadných okamžitých plateb v korunách ze strany ČNB. Obecně být u zrodu nových věcí je něco, co mi práce v ČS umožnuje, a za to jsem rád.
Co konkrétně obnáší zavádění okamžitých SEPA plateb ve Spořitelně?
Ve Spořitelně budeme muset do našeho transakčního systému přidat modul, který zvládne zpracovávat okamžité SEPA platby v čase stanoveném regulací. Některé požadavky, hlavně ty legislativní kontroly, se ještě konzultují s právním oddělením a čekáme také na stanovisko ČNB. Oproti běžným SEPA platbám budou ty okamžité fungovat 24/7 bez ohledu na víkend nebo svátek. To znamená, že budeme muset upravit a zainvestovat do našich systémů, aby z pohledu klientů fungovaly bez odstávek. Protože v Česku neplatíme v eurech, jsme v tomhle hodně závislí na asistenci skupiny ERSTE. Naštěstí diskuse o technických rozhraních na úrovni celé skupiny jdou podle mě dobrým směrem, takže vidím velký potenciál, že v roce 2027 budeme mít v produkci pěkně fungující soustrojí. Výhodou projektů vycházejících z regulace je, že se prostě udělat musí.
„Obecně být u zrodu nových věcí je něco, co mi práce v ČS umožnuje, a za to jsem rád.“
Jak se liší práce na projektech, které jsou „celobankovní“, například v rámci George, oproti těm čistě platebním?
Když člověk pracuje na aktivitách ve své doméně, třeba ve zpracování platebních transakcí, postupně se dostává víc do detailu a po čase si pamatuje, proč a jak se co udělalo, jaké s tím byly zkušenosti. Je tam určitá kontinuita a člověk si k tomu vypěstuje vztah a je to tak trochu „jeho“. Na konci letošního jara jsem si říkal, že bych se rád podíval i trochu za obzor, a dostal jsem nabídku připojit se částečně k aktivitě George pro všechny (G4ALL). V té době tam potřebovali posílit tým a hledali někoho s profilem designera nebo solution architekta. Byla to taková hozená rukavice. Musel jsem vystoupit z prostředí, které znám, a v krátkém čase nasát spoustu informací z různých specifikací a dokumentů. Pak jsem obcházel týmy, abych si ověřil, že máme všechno správně a aktuální, a mohl z toho vytvořit potřebné diagramy a schémata. Výhodou bylo, že lidé, kteří u aktivity byli delší dobu, spolupracují skvěle. Celkově to byla zkušenost podobná nástupu na nové místo se vším, co k tomu patří.
Kdybys měl vybrat projekt, na který jsi zatím nejvíc hrdý, který by to byl a proč?
Můj první úkol v ČS se týkal návrhu architektury a principů pro tzv. Payment HUB, což je sada komponent, která centralizuje zpracování a orchestraci vnitřních i mezibankovních plateb a související komunikaci. Bylo to hodně ambiciózní a v původní podobě jsme do toho nakonec nešli, ale část myšlenek, které jsme tehdy dali dohromady, se postupně daří uvádět do života v menších změnách, a to hlavně při náhradách starších integrací mezi bankovními systémy. Místo „epické jízdy kavalerie“ je to spíš takový dálkový pochod, ale krok za krokem se tam dostaneme. Chce to vytrvalost a nezapomínat, proč člověk dělá to, co dělá. Tento rok mi bylo „teprve“ čtyřicet, takže věřím, že se dočkám. A teď v listopadu by měla jít část změn ve vnitřním zpracování plateb konečně na produkci, tak si budeme držet palce, abychom se mohli poplácat po ramenou, že se nám něco povedlo.
„Za těch několik let jsem měl štěstí na lidi, se kterými se opravdu dobře spolupracuje.“
Vím, že ve volném čase se věnuješ japonštině. Jak ses k tomu vůbec dostal a jak dlouho se ji už učíš?
Na gymnáziu jsem měl kamaráda, který byl takový třídní evangelizátor japonských animovaných seriálů a filmů, a to mě hodně zaujalo. Jenže když máte tréninky pětkrát týdně a o víkendu extraligový zápas v dorosteneckém volejbalu, na učení čehokoliv nad rámec školy prostě není čas. K japonštině jsem se dostal až na vysoké škole, kdy se pár kamarádů přihlásilo na kurz k soukromému lektorovi a já se přidal. Po pár měsících jsem tam zůstal sám, všichni ostatní odpadli. Mě to ale bavilo, tak jsem pokračoval v jazykovce a pak i sám. Po dokončení školy jsem měl pár let pauzu, ale nakonec jsem nabral druhý dech a pod hlavičkou Česko-japonské společnosti se teď učím už zhruba deset let. Loni v prosinci se mi po několika pokusech podařilo získat v Japonském centru při Masarykově univerzitě v Brně certifikát JLPT N2 (druhý nejvyšší), což se určitě bude hodit, až se s manželkou zase podíváme do Tokia.
Také patříš k fanouškům deskových a RPG her. Máš nějaký herní tip pro naše čtenáře?
Určitě. Z deskovek se u nás mezi kamarády výborně chytil Karak 2 a myslím, že nás jen tak nepustí – je tam ještě spousta hrdinů, které jsme si ani nevyzkoušeli. Oproti jedničce je to komplexnější a má to rozměr zajímavé strategie. Z nedávné doby mě zaujaly i hry Root, strategie o boji zvířecích frakcí v lese o moc, a Útulná doupata, budování příbytků na zimu. Z RPG her na PC nebo konzoli teď s manželkou nejčastěji hrajeme tituly, které se dají hrát ve dvou. Hodně času jsme strávili třeba u Baldur’s Gate 3 nebo Divinity: Original Sin 2. Uvidíme, kolik volného času zůstane v dalších letech. 😄
Zajímá vás práce v IT?
LARP, šerm, Comic-Con... to zní, že máš hodně blízko k fantasy a historii. Co tě k tomu přivedlo?
Už na základní škole se mi dostalo do rukou Dračí Doupě a začal jsem vymýšlet malá dobrodružství pro pár kamarádů nebo mladšího bratra. Na gymnáziu to nabralo na intenzitě a hráli jsme v naší šestici až do maturitního ročníku. V té době jsem také přečetl, co se dalo. Na první LARP jsem se vypravil koncem vysoké školy, nápad vznikl u piva. Z lidí, co jeli se mnou v roce 2013, už nikdo nepokračoval, ale mě to chytilo a na své hlavní akci si přes deset let užívám roli mírně nepraktického čaroděje-teoretika. Navíc jsem se díky těmto akcím seznámil se svou manželkou, a to je rozhodně dobrá věc. 😄 Do Covidu jsem ještě pět let pravidelně trénoval šerm s německým dlouhým mečem. Když vás ale zavřou doma a nemůžete chodit trénovat, volný čas si najde něco jiného, například certifikát z japonštiny.
Máš nějaký dlouhodobý sen nebo projekt, který by sis chtěl ve volném čase splnit?
Je toho opravdu hodně, ale na vršku žebříčku se už delší dobu pohybuje myšlenka zkusit se dostat alespoň na nějakou obstojnou úroveň v digitální kresbě. Nicméně nápadů, co se hlásí o slovo, je opravdu hodně a průběžně se mění a vynořují další.
A na závěr – co tě na práci v České spořitelně nejvíc těší?
V mém případě mě nejvíce těší, že moje práce není rutinní a vyloženě vyžaduje, abych se učil nové věci. Když jsem se před necelými čtyřmi lety zajímal o možnosti v ČS, tak oblast plateb zněla hodně komplexně, a to se mi na ní právě líbilo. V současnosti pak mám dobrý pocit vždycky, když se povede najít řešení nebo prosadit změnu, která věci zjednodušuje nebo posouvá architekturu tím správným směrem. Je to někdy běh na dlouhou trať, ale s dostatečnou mírou trpělivosti se krok za krokem dostaneme tam, kam je potřeba. Na závěr bych ještě rád dodal, že tomu všemu hodně pomáhá to, že za těch několik let jsem měl štěstí na lidi, se kterými se opravdu dobře spolupracuje.
