Co tě v kariéře nejvíce ovlivnilo? 

Klíčovou roli ve formování mé kariéry hráli v podstatě všichni moji nadřízení, se kterými jsem měla možnost pracovat. Nicméně největší dík patří Filipu Hradci, vedoucímu týmu Corporate Daily Banking and Lending, který mě před 17 lety přijímal do Spořky. Vážím si toho, že mi tenkrát dal důvěru a příležitost a že jsem mohla díky tomu načerpat zkušenosti napříč všemi oblastmi korporátního bankovnictví.  Vždycky mě podporoval v učení se maxima, soběstačnosti a hledání řešení namísto identifikace problémů.

Jak ty jako šéfka podporuješ své kolegy, aby měli co nejlepší pracovní výsledky?

Předně se snažím jim příliš nemluvit a nezasahovat do práce, kterou dělají dobře. Svou roli vidím hlavně v jejich podpoře u klientů a posilování naší obchodní spolupráce. Vždycky je podpořím, když je to zapotřebí. Kolegové v mém týmu jsou opravdoví profesionálové. Důvěřuju jim a ta důvěra se mi vrací v podobě jejich skvělé práce. Díky víceméně nulové fluktuaci u nás v týmu si za ty roky vybudovali síť kontaktů jak uvnitř, tak mimo banku. To je v rámci naší profese nezbytné, protože naše práce je postavená hlavně na důvěře a znalosti klientů. 

Zmínila jsi osobní rozvoj. Je to velké téma ve vašem týmu?

Určitě ano, hlavně díky mně 😊. Věřím, že práce sama na sobě se pozitivně promítá nejen do pracovního, ale i do osobního života. Snažím se proto kolegům skrze seberozvoj ukázat cestu, jak se dostat do správného flow. Prošli jsme společně i různými workshopy a semináři, včetně talentového profilu nebo socio mapování. Vím, že pro někoho není toto téma tak důležité jako pro mě. Takže balanc pak řešíme v rámci 1v1.

Měla bys pro nás nějaký tip na knížku s rozvojovou tématikou?

Kniha “Konec prokrastinace“ od Petra Ludwiga je jako základní slabikář pro ty, kdo se zajímají o pozitivní psychologii. Dále se Simonem Sinekem určitě nikdo nešlápne vedle. 

Poslední dobou jsem propadla i podcastům. Nedávno mě například uchvátila Sara Polak s jejím odlehčeným přístupem k umělé inteligenci a propojování historie se současností.

Jde z tebe velice pozitivní “vibe”, jak si ho udržuješ?

Obecně jsem spíše pozitivní člověk – mám ráda dobrou náladu a spokojenost v týmu. Zároveň se několik let věnuji buddhismu a meditacím, protože jen dobrá nálada nestačí. Když se v životě vyskytnou potíže, hledám jiskru naděje. A pokud situaci nemůžu ovlivnit, dál se jí netrápím. Snažím se vnímat konflikty i z perspektivy druhých, protože každý z nás hledá své vlastní štěstí a má svou unikátní motivaci. 

Setkala jsi se někdy s leaderem, jehož vedení bylo zlé?

Mám velkou radost, že se s něčím takovým potkávám jen výjimečně. Podle mě je klíčové, aby konkrétní leader byl vybrán dle svých talentů do konkrétního týmu. Talent se totiž nedá měnit a pokud se o to někdo snaží, není pak autentický a působí křečovitě. Prostě to nefunguje. Například v servisním týmu je logicky větší tlak na efektivitu, zatímco u nás je důležitější preciznost a spolehlivost. 

Co byla nejtěžší chvíle tvojí kariéry?

Při přechodu Spořky na agilní strukturu se vytvářely nové pozice a rušily ty stávající. Vysnila jsem si nově otevřenou pozici, ale v prvním kole mě nevybrali. Tehdy jsem si myslela, že moje kariéra ve Spořce končí, a bylo mi hrozně líto, že s ní ten příběh nebudu žít dál. To bylo pro mě asi nejtěžší, protože mám práci ve Spořce a kolegy v ní moc ráda.  Ve druhém kole se mi ale nakonec podařilo uspět a pozici jsem získala. Teď na to vzpomínám jako na jeden z nejkrásnějších roků mého spořkového života, kdy jsme tvořili společně něco úplně nového. A to zažijete jen párkrát za život