Dlouhou dobu ses živila archeologií. Jaký objev, výzkum nebo zážitek z terénu tě dodnes fascinuje?

Archeologii jsem studovala šest let. Mám z ní magisterský titul a k tomu i půl roku studia v Anglii na University of Sheffield. Pracovala jsem v oboru už během školy např. na brigádě v Západočeském muzeu. Později jsem nastoupila do soukromé archeologické firmy, kde jsem asi rok a půl fungovala jako plnohodnotná archeoložka.

Po sedmi letech v Sony jsi hledala novou výzvu. Co tě přivedlo právě do Spořky a co tě na ní zaujalo?

Sony bylo skvělé a spousta mých bývalých kolegů jsou dodnes moji přátelé. Navždy to pro mě bude firma, která mě naučila spoustu věcí a nastartovala můj život v IT. Nicméně po sedmi letech jsem systém, ve kterém se všechno zpracovává, znala takříkajíc zpaměti a chtěla jsem nové výzvy, rozhled po tom, jak to chodí v jiných firmách a dynamické prostředí plné vývoje a nových IT trendů. A to Spořka splňuje.  

Aktuálně ve Spořce působíš jako IT Squad Lead pro George Proposition. Co si pod touto rolí můžeme představit a čemu se ve své práci věnuješ?

V době, kdy jsme přeskládávali triby a domény, nebyla pozice, kterou jsme potřebovali obsadit, úplně definovaná. Zatím si pod tím ale můžete představit něco jako scrum mastera, IT team leada a komunikátora našeho týmu navenek. V žertu říkám, že jsem taková "mamá týmu" a když někdo neví nebo potřebuje komunikovat s někým dalším, jde to skrz mě. Zároveň pořád fungu­ji i jako analytik.

Prošla jsi několika úplně odlišnými světy – od archeologie až po IT. Ovlivnila tahle různorodá cesta to, jak dnes vedeš svůj tým? Co je pro tebe jako pro leadera při práci s lidmi nejdůležitější?

Nevím, jestli mi archeologie nějak pomáhá ve vedení týmu. Kromě toho, že mám neustále v kapse spoustu fun factů, které můžu vytáhnout u piva. 😊 

Pro mě je ale nejdůležitější otevřená komunikace a diskuze. Naše práce bude vždycky trochu chaotická, dynamická a stresující, protože v týmu pracujeme na poměrně velkých investičních aplikacích v Georgi. Ale pokud nás bude práce bavit a budeme se těšit na kolegy, dá se zvládnout úplně všechno. A to se snažím šířit nejvíc. Dobrá energie, lehkost a komunikace na přátelské úrovni.

Když člověk slyší výčet tvých koníčků, skoro to zní, jako by patřily několika různým lidem. Jak vypadá tvůj běžný týden?

Abych řekla pravdu, můj osobní kalendář je asi tak nadupaný jako ten pracovní. Mám ráda, když mám každý den po práci nějaký program. Čtvrtky mám třeba vyhrazené pro kamarády v Plzni, se kterými hrajeme Dračí doupě už 13 let. Pak se snažím do týdne dostat dva tréninky crossfitu a občas i jeden den lezení na boulderu, i když to se mi teď v létě zrovna moc nedaří. 

Léto bývá časově nejnáročnější, ale líbí se mi, kolik různých aktivit se dá nacpat do jednoho měsíce. V jeden měsíc jsem vystřídala festival věnovaný balkánské hudbě a kultuře, pak festival Rock for People a Midsummer Tunes, kde jsme měli keltskou vesničku, a na konci měsíce festival Rusthaven zaměřený na post-apokalyptické téma.  

Přes living history se snažíš pochopit, jak lidé v minulosti žili, pracovali a přemýšleli. Co tě na minulosti nejvíc fascinuje a které období tě nejvíc přitahuje?

Nejvíc mě baví odkrývat, co se skrývá pod povrchem: jak lidé skutečně žili, o čem přemýšleli a co cítili. Laik si o dávných dobách často udělá obrázek podle filmů a slovo "pravěk" mu evokuje lidi v kůžích, jak se plácají klacky po hlavě. Ve skutečnosti je naše minulost mnohem barevnější, spjatá s uměním a vnímáním světa na spirituální úrovni. 

Období, které mě přitahuje nejvíc, je mladší a starší doba železná, kterou právě rekonstruuji. Ze zkušenosti vím, že spoustu lidí velmi překvapí naše kostýmy, které jsou bohaté, zdobné a barevné. Často taky předvádíme dobová řemesla jako je odlévání bronzu, zpracování jantaru, výrobu skla a podobně. 

Díky archeologii ses dostala i ke speleologii. Jaké to je prolézat místa, kam se běžný člověk nikdy nepodívá? A která místa nejraději prozkoumáváš?

Jsem zatím speleolog amatér a zaměřuji se hlavně na svou domovskou jeskyni, Býčí skálu v Moravském krasu, která není přístupná veřejnosti. Celý komplex měří téměř 18 kilometrů, takže je snadné se v jeho chodbách ztratit. Důležitá je proto nejen orientace, ale i dobré světlo a parťáci, kteří vědí, kam a na jak dlouho se vydáváte. Jeskyně jsou také o lezení a výškách. Jejich průzkum přináší zvláštní kombinaci hlubokého klidu v tichu a tmě pod zemí a pořádné dávky adrenalinu.

Ve tvém životopise by mnohé překvapila zmínka o kurzu core šamanismu. Kdybys měla vysvětlit, co to vlastně je, co to obnáší a jak tyto znalosti využíváš v životě?

Core šamanismus propojuje meditaci, práci s imaginací a symbolikou a duchovní sebepoznání inspirované tradičními šamanskými praktikami. Nejde o náboženství, ale o metodu osobního rozvoje, kterou vytvořil americký antropolog Michael Harner. Kurzy pro mě představují další krok v poznávání. Mým učitelem se stal Kai Uwe Faust, který vede také kapelu Heilung. Tato zkušenost mi přináší sílu, směr a vnitřní klid a pomáhá mi lépe porozumět druhým a být empatičtější.

Hudba je velkou součástí tvého života. Co pro tebe hudba znamená a jaké festivaly nebo koncerty nejraději navštěvuješ?

Hudba je pro mě už od dětství způsobem, jak se vyrovnávat se světem. Nejdůležitější je, abych v ní cítila emoce. Hodně mi záleží na textech a na tom, co mi tím vlastně umělec chce říct. Můj repertoár je celkem rozmanitý, ale kdybych se měla nějak zaškatulkovat, patřím spíš k metalu, ale mám ráda i jemnější hudbu.

Z festivalů je mým věčným favoritem Midgardsblot, který se koná každý srpen v Norsku. Je to malý festival kombinující black metal a pagan folkovou hudbu. Místo je unikátní tím, že se koná přímo v lokalitě vikingského pohřebiště. Jezdím tam každý rok jako dobrovolník a mám tam svou komunitu přátel z celého světa.

Jsi součástí různých komunit kolem historie, fantasy či deskových her. Našla jsi podobné nadšence i ve Spořce, se kterými sdílíš své zájmy i mimo práci?

Ve Spořce je spousta zajímavých lidí, kteří se věnují neméně zajímavým věcem. Poznala jsem pár kolegů, se kterými se potkávám na různých akcích. Občas v kanceláři zahlédnu, jak někdo hraje deskovky nebo kartičky Magic. Našla jsem si tu také party na hraní Dračího doupěte. Tyhle možná zvláštní zájmy lidi vždycky krásně propojí.