Kláro, jak dlouho jsi ve Spořce a proč jsi si vybrala právě tuhle banku?

Od 1. 4. 2008, takže už jedu 18. rok! 😊 Byla to vlastně náhoda, původně jsem se chtěla pracovat u dopravní policie a postupně se dostat až na Ministerstvo vnitra. Do Spořky jsem se přihlásila spíš jen „pro jistotu”. Po zajímavém výběrovém řízení jsem ale nakonec nastoupila a začalo mě to opravdu bavit. Je to vlastně jednoduché, když pracujete v nejlepší bance na trhu. 😊 

Byla práce v bankovnictví vždycky tvůj cíl? Co přesně ve Spořce děláš?

Když jsem byla malá, říkala jsem, že budu „bankovní úřednice” jako moje teta. Pak se to různě měnilo. Naši mi vybrali stavební průmyslovku a na vysokou jsem nešla. Řekla jsem si, že nejdřív si najdu práci, která mě bude bavit a dávat smysl a pak třeba vystuduju vysokou školu v oboru. A to se stalo právě ve Spořce. Teď pracuju v pobočkové síti jako Retail Area Lead pro oblast Praha - Sever.

Nedávno jsi se rozhodla si vzít delší pracovní volno, tzv. sabbatical. Co tě na tuto myšlenku přivedlo?

Původně jsem chtěla jen měsíc volna na zlepšení angličtiny. Ale pak jsem byla na dovolené v Aténách a říkám si – proč to neudělat pořádně? Zkusím požádat o sabbatical. Tady se přesně projevil můj sklon k tomu dělat věci na maximum. 😊 Takže z toho nakonec bylo cestování, studium i nové zážitky v jednom. 

Jak jsi se na tohle období pracovně připravovala a jak to přijal tvůj tým?

Původně jsem chtěla odjet už v únoru 2024, jenže u nás v pobočkové síti došlo ke změnám ve struktuře a já věděla, že chci být u toho. Takže jsem zůstala, nově jsme s týmem nastavili všechny důležité věci a když jsem věděla, že to funguje a tým je připravený, rozhodla jsem se. Přípravě na mou nepřítomnost jsme s týmem věnovali celý rok a na předání konkrétní agendy jsme s kolegyní, která mě zastupovala, pracovaly poslední kvartál.

Sabbatical totiž není obyčejná dovolená. Při té většinou z pracovního procesu úplně nevypadnete, pořád je potřeba alespoň v určité míře práci řešit a být v obraze. Já jsem ale veškeré pracovní záležitosti předala své zástupkyni a končila s tím, že mám následující 3 měsíce opravdu absolutní volno. Odjíždělo se mi hezky, protože mám kolem sebe lidi, na které se mohu spolehnout. A nyní s odstupem času mohu říct, že mou nepřítomnost tým zvládl výborně.

Jaký byl tvůj nejsilnější prožitek z cest?

Bylo to pro mě celé hodně silné, protože každý den byl jiný a plný nových dojmů. Ale asi nejsilnější uvědomění bylo to, že když si něco vysním, dokážu to i zrealizovat.  Samozřejmě v tom všem mě neuvěřitelně podporoval manžel, což je k nezaplacení. Díky tomu jsem mohla odletět úplně sama. Bylo to pro mě hodně zajímavé, protože nikdy před tím jsem sama necestovala, ale vždy to byl to můj sen.

Nejkrásnější část byl celý druhý měsíc, který jsme strávili spolu s manželem. Cestovali jsme po USA a Kanadě a každý den jsme vytěžili na maximum. Užili jsme si to báječně, hodně jsme se nasmáli a nasbírali spoustu společných zážitků, na které nikdy nezapomenu. ❤️

V podstatě celé 3 měsíce jsi strávila v zahraničí. Proběhl u tebe za tu dobu nějaký „aha moment”?

Ano, když jsem v Kanadě a Anglii žila v domácnostech místních. To není jako klasická dovolená. Vidíte, jak lidé opravdu žijí, co vaří, jak tráví večery, jak se k sobě chovají, co řeší. To pro mě bylo nejcennější a moc mě to inspirovalo. Místní byli všeobecně hodně uvolnění a otevření novým věcem a přátelstvím. Zároveň si zakládali na budování komunity, pečovali o vztahy a nedbali tolik na to, jaké kdo má společenské postavení, majetek nebo odkud pochází. Byl z nich cítit opravdový zájem o daného člověka a touha se spřátelit. Pro mě jako pro cizince to bylo moc příjemné a přineslo mi to největší „aha moment” v tom, že je potřeba se nebát vystoupit mimo svou bublinu a seznamovat se s úplně cizími lidmi. Váš život to může jen obohatit. Celkově jsem teď díky tomu jako člověk otevřenější a věřím, že mi to pomůže i v práci při vedení lid.

Co si z tohoto krásného období odnášíš zpět do pracovního i osobního života? Posune tě to nějak na tvé kariérní cestě?

Zatím jsem spokojená tam, kde jsem, ale do budoucna bych určitě ráda využila nějakou zahraniční stáž v rámci skupiny Erste.

Do pracovního i osobního života si beru dvě věci. V první řadě to, že chci pracovat s lidmi, kteří svou práci dělají srdcem a rádi️.  Protože když to tak je, práce má úplně jiný vibe. Ta energie je úžasná. A v druhé řadě to je vztah s klienty. V USA mě hodně inspiroval jejich vlídný přístup ve službách. Vždy úsměv, na začátku „How are you?“ a rozloučení s „Take care“. Možná fráze, ale odcházela jsem s pocitem, že mě mají rádi a fakt tam patřím. Přeji si, aby toto cítili i naši klienti.

Změnilo se něco v bance po dobu tvé nepřítomnosti? Překvapilo tě něco po návratu?

Hodně věcí se změnilo – třeba intranet, dnes ECHO. První den jsem vůbec nechápala, co mi kolega z IT říká. 😊 Ale co mě překvapilo nejvíc? Čekala jsem, že si tým odpočine a že mu nebudu vůbec chybět. A ono ne, naopak byli opravdu rádi, že jsem zpátky, a oceňovali i věci, které mi dřív spíš vyčítali. To mě hodně dojalo.
Od návratu do práce mě provází neskutečné množství pozitivní energie a chuť posouvat věci dál. Musím se naučit s tím pracovat, abych energii efektivně využívala a zároveň nezahlcovala ostatní kolegy. 😊

Co bys poradila lidem, kteří o sabbaticalu přemýšlejí, ale zatím váhají?

Jděte do toho. Fakt. Práce nikam neuteče, tým to zvládne, když ho dobře připravíte. A to, co zažijete, vás může pozitivně ovlivnit na celý život. Dobře si cestu naplánujte, pokud možno i včetně dostatku našetřených financí. Věřte si, že se sami ve světě neztratíte a pokud se něco zvrtne, vždy se najde pomocná ruka.

Být v dospělém životě 3 měsíce prakticky bez zodpovědnosti je luxus, který se nepoštěstí každému – využijte ho naplno! Během té doby se možná vykrystalizují vaše opravdové životní hodnoty, které pod nánosem každodenních povinností už ani nevnímáte. Tahle cesta vám může pomoci je znovu objevit.