Když si člověk dobrovolně vezme krosnu na záda a vydá se na tisíce kilometrů dlouhý trek americkou divočinou, asi nehledá pohodlí. Co tě tahle zkušenost naučila o růstu, změně a odvaze vstupovat do neznáma?
Cesta terénem často není med. Jak to jednou podal můj muž: „Chození po horách je 95 procent dřiny a 5 procent krásných výhledů.“ Řekl to tedy trochu ostřeji, ale to tady nebudu opakovat. (smích) Platí ale to klišé, že samotná cesta je cíl. My jsme si jeli užít pěknou, opravdu dlouhou dovolenou. Naše běžné dovolené jsou dvou až třítýdenní puťáky horami, takže pohodlí je pro nás vskutku relativní pojem.
Co bylo tentokrát jiné než na vašich předchozích cestách?
Tento trek mě posunul v improvizaci a ve vědomí, že zvládnu vyřešit leccos a že všechno vždycky nějak dopadne. Taky jsem si znovu ověřila, že plány jsou tu od toho, aby se měnily. Někdy i několikrát. Ze zkušenosti s evropskými treky jsme vůbec nebyli mentálně připravení na to, jak velkým tématem jsou v Americe požáry a jak běžně ovlivňují trasu. Podle toho, kde před námi začalo hořet, jsme museli najednou přeplánovat všechno, abychom to doslova přežili.
„Chození po horách je 95 procent dřiny a 5 procent krásných výhledů.“
A jak tě dobrodružné výpravy ovlivňují v práci?
Moc dobře vím, co zvládnu. Vím, že všechno nějak dopadne a že si s lecčím poradím. Díky tomu jsem ve větším klidu. Což rozhodně pomáhá ve chvíli, kdy se věci bortí a je potřeba rychle měnit plány.
Je to částečně důvod, proč nový rozvojový program pro leadery, který máš ve Spořce na starosti, nese název The Offroad Leader?
Tady si nemůžu vzít kredit, ten název vymyslel náš domain lead Ondra Kameníček. Ale chytlo se to a mně to dává smysl. Leadeři si totiž velmi často musí hledat vlastní cestu, protože i v rámci jedné firmy pracují v odlišném, často velmi specifickém, kontextu. Jasně, můžeme o tom diskutovat – když někam vede dálnice, má smysl hledat vlastní cestu a nechat se předjet? (smích) No, já si troufnu tvrdit, že má. Dálnice totiž vede pouze tam, kam jezdí všichni. Ty pravé poklady, jako jsou nápady a inovace, najdete jenom v neprošlapaném terénu.
Jak se princip vlastní cesty promítá do samotného programu The Offroad Leadera?
The Offroad Leader je rozvojově-zážitkový program pro leadery, kteří chtějí vystoupit z komfortní zóny, objevovat nové perspektivy a posouvat sebe i své týmy v prostředí plném změn. První expedicí programu je roční AI First Expedition, která pomáhá leaderům nejen osvojit si nové AI nástroje, ale především změnit způsob myšlení tak, aby byli připraveni na budoucí výzvy. Program stavíme jako nabídku aktivit, ze které si mohou lídři vybrat to, co pro ně nebo jejich tým dává největší smysl, a sami si volí, kdy, co absolvují. Právě tato svoboda volby a možnost vydat se vlastním směrem jsou jedním ze základních principů The Offroad Leadera.
A jak dobrodružné výpravy "offroad leaderů" vlastně vypadají?
Jde třeba o zážitkové simulace, které účastníky postaví do nečekaných situací a nutí je rozhodovat pod tlakem. Takový je například náš intenzivní mentální trénink "Kritická mysl versus AI". Oblíbené jsou taky aktivity za hranicemi kanceláře, jako je "AI exkurze mimo banking", kde mohou načerpat inspiraci a osvědčené postupy z jiných oborů. Právě kombinace silného zážitku a nových perspektiv vytváří "aha-momenty", na které naši leadeři jen tak nezapomenou.
Na tyto odvážné expedice se vydávají především vrcholoví leadeři ze Spořky. Jakou změnu by měly jejich týmy pocítit, až budou mít manažeři celý program za sebou?
Doufám, že jim program pomůže lépe se zorientovat. Že si doplní další dílky skládačky, nebo ji naopak trochu rozeberou, aby ji mohli poskládat lépe. Někteří už mají v tom, co změna spojená s AI znamená pro ně a jejich divize, poměrně jasno. I jim ale program může nabídnout další úhly pohledu. Věřím, že pro ně pak bude jednodušší stavět strategie do budoucna a vést své divize, triby a týmy k vytyčeným cílům. Naším cílem je nabídnout jim nástroje, inspiraci a různé pohledy do batohu na cestu. Ale cestu terénem si už musí prošlápnout sami.
Jaká je největší výzva v rozvoji a vzdělávání leaderů? Co bývá složitější, než na první pohled vypadá?
Čas. Přijde mi, že se každý rok všechno zrychluje a priority jen přibývají. Často je těžké se zastavit a vytvořit si prostor na „nabroušení pily“, jak to pojmenovává Stephen Covey. Mám proto radost, kolik manažerů si ten čas udělá a workshopů se účastní.
Vybereš tři schopnosti, které budou rozhodovat o úspěchu leaderů v příštích pěti letech?
Z mého pohledu bude čím dál cennější schopnost rychle se zorientovat v nových situacích, flexibilně v nich hledat vlastní cestu a taky ochota učit se nové věci. Práce s technologiemi a AI pak zásadním způsobem ovlivní, kolik toho zvládneme odbavit i jaké nové možnosti se nám otevřou.
„Leader potřebuje přemýšlet, kde může AI pomoct jemu, kde jeho týmu a kde může změnit celý způsob práce.“
Můžeš tuto technologickou vrstvu manažerské práce přiblížit?
Práce leadera je výrazně jiná než práce experta, takže přináší i odlišná témata. Expert může pomocí AI škálovat hlavně svou vlastní práci a hledat místa, kde AI udělá viditelný rozdíl. Manažer ale potřebuje škálovat práci celého týmu. O AI proto přemýšlí nejen z pohledu toho, jak si s ní usnadnit vlastní práci, ale také jak ji může využívat jeho tým. Samozřejmě mu AI může pomoct s osobní produktivitou nebo s přípravou na práci s lidmi. Spoustu věcí si s AI může projít, připravit nebo mu nabídnout jiný pohled, takže na svou roli už nemusí být tak sám nebo sama. Jeho záběr je ale širší. Nese odpovědnost nejen za vlastní využívání AI, ale také za to, jak ji využívá jeho tým a jestli mu skutečně pomáhá dosahovat cílů. Proto se manažerům hodí nejen praktické „hands-on“ aktivity, ale i ty, které jim rozšiřují obzory a posouvají jejich způsob uvažování.
Hledáme další nové talenty!
AI se tedy pro leadery stává strategickým parťákem. Co jim může pomoct nastavit si takovou „spolupráci“ v praxi?
Myslím, že je důležitá kombinace praktického zkoušení a širšího pohledu. Nestačí si jen jednou vyzkoušet konkrétní nástroj. Leader potřebuje přemýšlet, kde může AI pomoct jemu, kde jeho týmu a kde může změnit celý způsob práce. Právě proto v programu kombinujeme „hands-on“ aktivity s příležitostmi podívat se mimo vlastní každodenní kontext, porovnat různé přístupy a vše diskutovat s ostatními. Každý si pak může vybrat, co zrovna potřebuje přidat do svého pomyslného batohu.
„Velké poklady se často nečekaně objevují v komunitách. Když něco řeším, bývá tam někdo, kdo už řešil něco podobného. Podá pomocnou ruku, nabídne jiný pohled nebo pomůže najít řešení.“
A co si neseš v batohu ty? Čím nejvíc rozvíjíš svůj vlastní potenciál?
Říkám ano věcem, které v danou chvíli dávají smysl a zapadají do mé životní skládačky. A to hlavně tehdy, když z nich mám respekt a nejsem si jistá, jestli na ně vůbec mám.
Líbí se mi heslo The Offroad Leadera „K pravým pokladům cesty nevedou…“. Kudy vede tvoje cesta? Máš pocit, že už jsi narazila na skutečně drahocenný poklad?
Já na poklady narážím pořád. (smích) Problém je spíš v tom, že lákavých témat je tolik, že se musím brzdit a vybírat si, co opravdu dává smysl. Ale jestli z té otázky chceš vytřískat moudro na závěr, řekla bych, že velké poklady se často nečekaně objevují v komunitách. Když něco řeším, bývá tam někdo, kdo už řešil něco podobného. Nebo zná někoho, kdo to řešil. Podá pomocnou ruku, nabídne jiný pohled nebo pomůže najít řešení. Když už si hledáte cestu terénem, nebuďte na to sami. Najděte si parťáky, se kterými ji můžete hledat společně. Bude to zároveň i větší zábava.
