Luky, vím o tobě, že jsi nadšený fanoušek deskových her. Která herní novinka tě v poslední době zaujala a která „klasika“ tě naopak nepřestane nikdy bavit?
Tak to je hodně těžká otázka hned na úvod! Pokud bych měl vybrat jen jednu novinku, volím Gang. Je to taková kooperativní verze karetní hry Texas Holdem Poker. Z klasik mám v oblibě hru Nemesis, která vznikla na motivy filmového hororu Vetřelec na stole. Překvapivě skvělá hra i navzdory názvu své filmové předlohy! (smích).
Ve Spořce máš na starosti (i radosti) umělou inteligenci jako kompetenci. Co si z hraní offline deskovek vnášíš do této výhradně virtuální oblasti?
Je to přesně naopak! To v právě v deskovkách se snažím prakticky využít AI. Naposledy jsem si třeba vytvořil aplikaci na interpretování pravidel. Každý hráč to zná – můžete tu hru znát sebelépe, ale vždy se najde situace, která vás překvapí, a vy se jí snažíte vyřešit co nejlépe, aby hra, a hlavně hráči, neztratili tempo a celý zážitek nezkazilo neustálé listování v pravidlech. A to AI řeší za vás.
Je to vůbec poprvé, kdy všichni v bance mají za úkol si osvojit stejnou kompetenci. Proč je to zrovna „Efektivní využívání AI“?
Máš pravdu, že to žádná jiná kompetence nedotáhla takhle daleko. AI je téma, kterému se v dnešním světě nedá vyhnout. A vlastně ani nevidím důvod, proč by se mu měl člověk vyhýbat. AI je novou „angličtinou“, bez které se dříve nebo později neobejdeme. Ano, je možné bez ní žít, ale je to jako snažit se dnes fungovat bez internetu nebo smartphonu. Jde to, ale člověk se tím sám vyřazuje ze hry. Ve Spořce chceme být lídry v oblasti umělé inteligence, proto je klíčové, aby se s tímto nástrojem nenaučilo pracovat jen pár nadšenců, ale úplně všichni.
Jak tedy poznám, že to “umím” – že má práce s umělou inteligencí je skutečně efektivní?
Nabízí se často zmiňovaná kritéria pro měření efektivity – ušetřený čas, ušetřená pracovní místa, ušetřené peníze, a tak dál. A to je fér. Ale vidím i další, snad ještě důležitější rozměr. U sebe jsem to začal pozorovat ve chvíli, kdy jsem byl schopen dělat věci, které jsem do té doby nedokázal. Nejsem z IT prostředí, neumím kódovat, ale přesto si jsem schopen za pár hodin vyrobit aplikaci takřka na cokoli. To mi přijde úžasné. Za mě je práce s AI dlouhodobá investice, která se vám několikanásobně vrátí.
A co „promptování“? Je to dovednost sama o sobě? Není to do velké míry o tom správně nadefinovat, co chci?
Existují celé příručky o tom, jak promptovat. Věřím tomu, že to zatím dovednost je, ale očekávám, že to brzy nebude tak důležité. V době příchodu AI se mluvilo o nové pozici prompt engineerů. Člověk nabyl dojmu, že jich firmy budou plné. To se nestalo. Tohle řemeslo se vyprofilovalo trochu jinak. Umět se správně ptát, uvádět kontext, iterovat, to je stále potřeba, ale pokud chcete, aby AI používali skutečně všichni, musí to být tak přirozené, že si toho uživatelé ani nevšimnou. Už teď je to vidět – vše se víc blíží přirozenému jazyku. Navíc samotná AI vám může pomoct vytvořit kvalitní prompt, sám ji k tomu používám. Stačí se jí tedy zeptat, jak se máte správně zeptat.
Vidíš tak v práci na AI kompetenci i cestu, jak se rozvíjet i v dalších dovednostech? V jakých?
Ano, pracovat s AI znamená rozvíjet kompetence, které s AI nemusí na první pohled tolik souviset. Za klíčovou považuji imaginaci, je to takové palivo pro AI. V dnešní době už to často není o samotných nástrojích, které se neustále zdokonalují. Na limity narážíme ve chvíli, kdy potřebujeme vymyslet něco, co dosud nikdy jiný nevytvořil. Je to takové neustálé vynalézání. Člověk je omezen jen svou představivostí. To je další úžasná věc na práci s AI. Je to o postoji, o mindsetu – nebát se změnit svůj pohled na věc a mít chuť zkusit věci dělat jinak než obvykle.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den s AI? Které úkoly už bys dnes bez pomoci AI neudělal?
Nejvíc používám Copilot, který máme ve Spořce k disopzici. Pomáhá mi se sumarizací schůzek, úpravami textů, brainstormingem, přípravou prezentací... Nicméně nemám vytipované konkrétní tipy úkolů, které vždy dělá AI. Vybudoval jsem si něco jako návyk, kdy při jakékoli činnosti zvažuji, zda bych si mohl pomoct nějakým AI nástrojem. Tam, kde to dává smysl, se ji snažím využívat.
A máš nějaké osvědčené AI hacky i pro osobní život?
Spousta lidí hledá nějaký univerzální zlatý prompt, který pracuje za ně. Nic takového neexistuje, každý si to musí do určité míry odmakat sám. Za mě ale určitě funguje toho co nejvíc zkoušet a pak to všechno sdílet s ostatními, tak se toho nejvíc naučíme. Stejně jako v životě.
Je v pohodě nechat AI za sebe vyřešit důležitý úkol, poslat osobní e-mail, napsat zpětnou vazbu, nebo to už vnímáš jako podvádění? Kde je ta hranice, kdy už by Lukáš řekl: „Tohle už musíš vymyslet sám svou hlavou?“
AI nejlépe řeší tzv. syndrom prázdné stránky. Asi každý zažívá tu situaci, kdy neví, jak s něčím začít, ale jakmile začne, pak už to jde většinou samo. Na tohle je AI skvělá. Vymyslí první draft a ten už si doladíte podle sebe, dáte obsahu “svou” podobu. Hlavní je nedostat se do situace, kdy si necháte pomocí AI vygenerovat kompletní email, do kterého vůbec nezasáhnete, a další uživatel použije AI na to, aby mu jej shrnula a odpověděla. A místo dvou lidí si budou psát dva algoritmy.
Hledáme další nové talenty
Co za současné AI trendy hýbe světem vzdělávání, v čem vidíš budoucnost rozvoje?
Myslím, že to je hlavně o AI agentech, kdy je AI napromptovaná tak, aby plnila specifická zadání. Běžně dostupné AI platformy vám umožňují stavět agenty na velmi specifické situace a řeší konkrétní vzdělávací či rozvojovou potřebu. Je to oblast s velkým potenciálem, který jsme podle mě stále plnohodnotně nevytěžili.
Spořka teď rozehrává heslo „zkoušej, sdílej, inovuj“, které právě vybízí k práci s umělou inteligencí. Neplatí to ale i naopak – že přesně k tomu vybízí také samotná AI?
Určitě ano. AI vám dává spoustu prostoru pro experimentování. Pokud se vám s ní něco nepovede, nevadí, nikdo vás nesoudí, nebojíte se šlápnout vedle. Spousta z nás má v sobě ten strach z chyb zakořeněný. Tady se nemusíte bát ničeho, AI vytváří skvělé psychologické bezpečí pro vaši práci i tvorbu.
Psychologické bezpečí je silné téma i v oblasti leadershipu. S čím může AI ještě leaderům konkrétně pomoci? Jak si představuješ leadera, který skutečně efektivně využívá AI?
Pro mě je to o posunu role leadera. Představuji si leadera, který AI nebere jen jako nástroj na psaní e-mailů, ale jako plnohodnotného strategického partnera. Díky AI se může opřít o rozhodování na základě výzkumů a dat, které by člověk zpracovával týdny, zatímco AI to zvládne za minuty. Tím se leaderovi uvolní ruce. A pak přijde to kouzlo: ušetřený čas a kapacitu nevěnuje další administrativě, ale lidem. Využije ho na vytvoření prostoru pro vlastní experimenty, rozvoj týmu a tvorbu nápadů.
Proč má většinou AI tendenci s námi souhlasit a ráda nás chválí? A za co naposledy pochválila tebe?
Myslíš takové to klasické “to je výborný nápad”, “skvělý postřeh”, “inspirativní myšlenka”? (smích) Je to dané tím, jak jsou jazykové modely trénované. Jsou nastavené tak, aby byly nápomocné a zdvořilé. Často se chovají jako ten nejhorlivější asistent, který chce za každou cenu potěšit šéfa – tedy uživatele. Je to takový digitální “yes-man”. Já už to upřímně ani nevnímám, pracuji s AI tak často, že jsem schopný si filtrovat výstup a vytahovat si jen to podstatné. Každopádně se nebojte AI promptovat, ať je kritická. Pokud se vám něco nelíbí, řekněte „jí“ to. Pravděpodobně se vám nejdřív omluví, ale zároveň dostanete místo poplácávání po zádech cennou zpětnou vazbu, která může posunout i vás. Tak zkoušejte, sdílejte, inovujte, ať se posunete tam, kde jste předtím nikdy nebyli.
