Martin Vaněk: SmartCase je náš love-brand

Saša: Často si ani neuvědomujeme, že naše aplikace používají tisíce lidí 

12. 10. 2026

6 minut

Martin Vaněk je ve Spořce už 14 let. A i po tolika letech mluví o své práci s nadšením, jaké byste čekali spíš od někoho na začátku kariéry. Podílel se na vzniku SmartCase, platformu, která dnes bance šetří miliony a v současnosti jako Guild Master pomáhá formovat další generaci vývojářů. V rozhovoru prozradí, jaké byly úplné začátky SmartCase, co ho na cestě napříč zeměmi a firmami nejvíc formovalo a jak se za ta léta banka technologicky proměnila.

Než jsi nastoupil do Spořky, prošel jsi různými společnostmi od IBM nebo Kyndryl. Co tě během této cesty nejvíce profesně formovalo? 

V každé firmě jsem potkal lidi a pracoval na projektech, které mě výrazně posunuly dál. Vždy se našel někdo, s kým jsem mohl tvořit, přicházet s novými nápady a společně hledat nejlepší řešení. První projekt mě naučil, že je potřeba umět delegovat. Další projekt mi ukázal, že delegování není jen otázkou rozdělení práce, ale často i nejefektivnější cesta k výsledku, protože úkol bývá hotový rychleji, když ho převezme člověk, který se mu může plně věnovat. 

A dnes? Tahle zkušenost mě dovedla až k poznání, že je občas lepší některé věci vůbec nevědět. 😊 SmartCase je totiž tak obrovský, že existují místa, která jsem nikdy neviděl.

Měl jsi možnost pracovat na různých projektech po Evropě i ve světě. Která země tě nejvíce zaujala, a čím?

Asi nejvíc exotická byla Dubaj. Způsob vedení projektů a myšlení místních je nám přeci jen cizí. Obrovskou školou, protože to byl můj první zahraniční projekt bylo Řecko. Na druhou stranu, jejich způsob práce (respektive nepráce) v dobách před finanční krizí byla obdivuhodná. S odstupem času se nedivím, že ta země zkrachovala.

Každá země, kde jsem pracoval, mě určitě obohatila. Ale když se na to podívám s odstupem, tak západoevropské země – Německo, Anglie, Švýcarsko – mě zaujaly především tím, jak dobře byly projekty vedené. Jasný cíl, jasné zodpovědnosti.  

 „SmartCase je pro nás dnes něco jako love-brand. Tým za ním stojí celým srdcem.“

Ve Spořce jsi již 14 let. Popsal bys svou cestu v bance? Jaké role sis vyzkoušel? 

Nevím, jestli je to přesně o rolích. Do banky jsem přišel v dresu IBM a měl jsem v kontraktu roli Client Technical Architect, tedy člověka, který přímo navrhuje řešení a zároveň se, díky tomu, že sám programuje se podílí na zdrojovém kódu. A přesně to jsem dělal 13 let. Až nyní se zabydluji v roli Guild Mastera. Je to v něčem nové, a tak přichází i nové výzvy. 

Hledáme další nové talenty!

Od začátku se podílíš na vzniku SmartCase, který je dnes jedním z důležitých nástrojů banky? Jaké byly úplné začátky vzniku? Odhalíš nám zajímavosti a zážitky ze zákulisí?

Stavební kameny aplikace formovali Honza Topič, Slávek Pšenička nebo Tomáš Láhner. Něco jsme vymysleli a já pak zkoušel s kódem, jestli to půjde a druhý den jsme pokračovali v dalším kole diskuzí. Učili jsme se naslouchat si navzájem a nechat se přesvědčit i tam, kde jsme měli původně jiný názor. Byla to skvělá atmosféra. Strávil jsem na projektu opravdu spoustu času, ale myslím, že to stálo za to. 😊 Spořka díky tomu získala silný procesní nástroj a dnes i aplikační platformu, která firmě dodnes ušetřila miliony.

Jak bys SmartCase popsal lidem, kteří netuší, o co jde? A s čím platforma v bance pomáhá?

SmartCase je platforma, na které vzniká většina procesů v bance, od vyřízení hypotéky, až po vypořádání dědictví. Banka potřebuje mít každý proces přesně popsaný a co nejvíc automatizovaný. Tam, kde práci úplně automatizovat nejde, alespoň provedeme kolegy obrazovkami, aby si nemuseli pamatovat, jak se který proces ovládá.

Nejlíp si to představíte na legu. SmartCase jsou kostičky. Můj tým je vyrábí tak, aby do sebe hezky zapadaly a měly správné barvy. A zároveň učíme desítky týmů napříč bankou, jak si z nich postavit vlastní "stavbu" - tedy proces, který zrovna potřebují.  

S některými kolegy jsi tu od začátku vzniku SmartCase. Na čem si ve svém týmu nejvíc zakládáte? A co podle tebe dělá z kolegů opravdu dobrý tým?

To, na co klademe největší důraz, se rok od roku trochu mění. Na začátku byl SmartCase malá plachetnice, která uměla rychle změnit směr a doplout tam, kde bylo potřeba, i kdyby po cestě trochu poletovala. Dnes je z něj obrovský tanker. Očekává se, že dorazí do přístavu včas, se všemi povoleními v pořádku a bez ztráty nákladu.

A co dělá náš tým dobrým? Že v tom všem vidíme smysl. SmartCase je pro nás dnes něco jako love-brand – tým za ním stojí celým srdcem. 

Dnes působíš jako Guild Master. Jak bys svou práci vysvětlil někomu, kdo se v IT prostředí nepohybuje? A co tě na této roli nejvíce baví?

Dovolím si vtipnou vsuvku. Víte, co je Space Guild ve vesmíru Duny od Franka Herberta? Organizace, která pomocí koření geneticky manipuluje lidmi, až se z nich stanou "navigátoři" schopní mezihvězdných letů. Když jsem doma oznámil, že budu Guild Masterem, moje sci-fi milující rodina se hned ptala, jestli budu v práci fasovat koření a nosit ho domů. 

A teď vážněji. Moje role je od té Space Guildy poměrně vzdálená. Rozvíjím backendové vývojáře, dohlížím na to, aby měli k dispozici ty nejlepší nástroje a technologie, pomáhám jim v rozvoji a zároveň stanovuju pravidla pro vývoj. Jinými slovy, posouvám vývoj v bance dál a otevírám cestu k tomu, co teď ještě není možné.

Za tu dobu, co zde pracuješ jsi měl možnost vidět, jak se Spořka v rámci technologií proměnila. Co tě na téhle cestě nejvíc překvapilo a na co jsi nejvíc hrdý?

Spořka proměnila neuvěřitelným způsobem. Když si vzpomenu, jak se dodávalo pro WebLogic a každý release byl trochu magie a dnes někteří ani neví, o čem mluvím, a ti, kdo vědí, se spíš pousmějí. Spořka se snaží být top. A je top. A to se mi líbí. Když jsem byl ještě v IBM, měl jsem možnost srovnávat vyspělost různých bank podle toho, jaké úlohy tam řešily a Spořka byla vždycky napřed. Teď jen nesmíme usnout na vavřínech. Dnešní doba je hlavně díky AI neuvěřitelně turbulentní.

 „Spořka se snaží být top. A je top. A to se mi líbí. Teď jen nesmíme usnout na vavřínech.“

Mimo práci tě baví sci-fi, astronomie a matematika. Co tě na každém z těchto světů fascinuje a čím tě dokážou pohltit?

Kdysi se prý zeptali matematika Davida Hilberta, co by byla jeho první otázka, kdyby ho na 100 let uspali a pak znovu probudili. Odpověděl, že by rád věděl, jestli už byla dokázána Riemannova hypotéza. Musím souhlasit. Byla by to jedna ze dvou otázek, na které bych se taky chtěl zeptat. Ta druhá by zněla, jestli už víme, že nejsme ve vesmíru sami.

A co mě na tom tolik dokáže pohltit? Asi ta hloubka a pravdivost. Otázky, na které možná nikdy nedostaneme odpověď, ale právě proto stojí za to se jimi zabývat.

Existuje kniha, film nebo sci-fi svět, který podle tebe nejlépe vystihuje budoucnost technologií?

Otázkou je, jaké technologie. Myslím, že tak, jak dnes rosteme kolem AI, internetu a telekomunikací, se obávám, že jen málokdo si dokáže představit, co přijde. Možná knižní a televizní série Expanse hezky ukazuje, jak by mohlo vypadat osidlování sluneční soustavy za 250 let.

Mrkněte také na další příběhy zaměstnanců Spořky