Mileno, vedete tým podpory v Erste Private Banking. Můžete na úvod popsat, jak takový tým funguje a jaká je vaše role?

Jak už napovídá samotný název, jsme skutečně tým podpory, taková pravá ruka našich privátních bankéřů. Pomáháme jim jak s přípravou dokumentace pro klienty, tak při servisních schůzkách, kterých se často přímo účastníme. Hlídáme termíny a deadliny a celkově se snažíme bankéřům maximálně „uvolnit ruce“, aby se mohli soustředit na to nejdůležitější – péči o klienty privátního bankovnictví.

Moje role je dnes především koordinační. Kolegové v týmu fungují jako skvěle seřízené moderní auto a každý přesně ví, co má dělat. Já se snažím vytvářet takové podmínky, aby mohli svou práci dělat dobře. Důležitou součástí mé role je také příprava vzdělávání, jak odborného, tak rozvoje soft skills. Společně se díváme na to, kde můžeme zjednodušovat procesy a produkty, aby byly jednodušší jak pro bankéře, tak pro klienty. Zároveň se snažím maximálně propojovat náš tým s dalšími odděleními napříč bankou, protože bez jejich spolupráce bychom ten pomyslný puzzle obrázek nikdy nedali dohromady. 

Vaše týmová skladba je 20 žen a 1 muž. Jak byste popsala atmosféru a kulturu, která u vás funguje?

Přesně tak, v týmu je nás 20 žen a 1 muž. V roce 2025 se nám po letech podařilo prolomit čistě ženské složení týmu a musím říct, že tenhle prvek diverzity vnímám velmi pozitivně. Muži i ženy přinášejí do týmu trochu jinou energii. Mužský pohled často nabízí větší odstup a nadhled, někdy i určitou lehkost v tom, že si věci neberou tolik osobně. My ženy jsme zase zpravidla pečlivé, důsledné a velmi vnímavé k detailům i vztahům. Atmosféra v našem týmu je založená na vzájemném respektu a otevřené komunikaci. A pokud jde o složení týmu, věřím, že pestrost týmu budeme dál přirozeně rozvíjet. 😊

Jak pracujete s motivací týmu, když jejich práce přeci jen nemusí být tolik vidět navenek? 

Práci v podpoře vyhledávají lidé, které baví pomáhat, případně ti, kteří už nechtějí být v čistě obchodní roli a oba tyto typy kolegů mám ve svém týmu. Přestože je pravda, že práce podpory není na první pohled tolik vidět navenek, při každém úspěchu mému týmu děkujeme a dáváme jasně najevo, že je jeho nedílnou součástí.

A že těch úspěchů v roce 2025 nebylo málo. Od dosažení významného milníku v objemu aktiv, které nám klienti svěřili do správy (200 miliard), přes 5. vítězství v řadě v kategorii Privátní banka roku v soutěži Mastercard Banka roku, až po 3. ocenění Global Finance – Best Private Bank in the Czech Republic. Věřím, že můj tým je podstatnou součástí těchto úspěchů Erste Private Banking.

Vy sama jste přišla s myšlenkou, že by EPB mělo klientům nabízet také filantropické poradenství. Co byl ten první impulz?

Moc ráda bych řekla něco vzletného, ale na začátku to byl „jen“ dobrý pocit, který jsem zažívala při pomoci v rámci Spořitelních dnů pro charitu. Postupně mi docházelo, že mi každý takto strávený den připomněl, jak šťastný a vlastně bezproblémový život žiju. Když stojíte na místě, kde děti nemají rodiče, nebo kde jsou lidé v terminálním stadiu života, optika vlastních problémů se velmi rychle mění. Zlomové momenty přišly později, když nás začaly oslovovat neziskové organizace s žádostí o podporu. A poté když jsem na charitativních akcích začala potkávat naše klienty, někteří z nich je dokonce sami organizovali. Tehdy mi došlo, že privátní bankovnictví je díky své klientele ideálním prostředím, kde lze přirozeně propojit svět filantropie nejen s námi jako bankéři, ale i s klienty samotnými. 

Vaše filantropická strategie stojí na třech pilířích. Který z nich byl nejtěžší rozpracovat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a proč?

To vím zcela přesně. 😄 Nejtěžší byl samotný začátek. Přesvědčit bankéře, že dobro má své místo i v rámci banky a ve vztahu bankéř–klient. Často zaznívalo, že jsme přece banka, máme zhodnocovat majetek, ne mluvit o filantropii, a že „investování do dobra“ spíše peníze z banky odvádí. Snažila jsem se proto vysvětlovat, že pokud se klient rozhodne darovat, udělá to tak jako tak. My u toho ale můžeme být nejen jako bankéři, ale jako skuteční partneři na důležitých životních křižovatkách, když klienti přemýšlejí o smyslu peněz, o předání majetku, nebo o tom, co s ním v situaci, kdy ho nechtějí celý odkázat dětem, případně děti nemají.

Jak funguje spolupráce s Via Claritou? V čem podle vás bankéřům i klientům nejvíc pomáhá filantropické vzdělávání? A kde naopak vidíte, že je ještě prostor růst?

Spolupráce s Via Claritou je pro nás naprosto zásadní – bez ní bychom nebyli tam, kde dnes jsme. Via Clarita nám poskytuje profesionální filantropické poradenství a je partnerem jak pro naše bankéře, tak pro klienty, kteří mohou využít individuálních konzultací. Společně bankéře systematicky vzděláváme v oblasti filantropie, připravujeme pro ně vstupy na poradách i praktické podpůrné materiály pro jednání s klienty, aby mohli s větší jistotou toto téma otevírat. Naše bankéře nejvíce zajímají inspirativních příklady z praxe, daňové a právní souvislosti darování, výběr vhodné organizace nebo otázka, kdy má smysl založit vlastní nadační fond. 

A prostor k růstu máme stále velký, zdaleka jsme nevyčerpali všechna témata ani bankéře. 😊 Mým přáním je, aby se žádný bankéř nebál téma filantropie s klientem otevřít a případné odmítnutí nevnímal jako konec, ale jako součást cesty. Ne každého klienta filantropie oslovuje, a to je potřeba plně respektovat. Klient má v této oblasti vždy právo veta.

Dlouhodobě podporujete neziskovky a sociální podniky. Podle čeho vybíráte projekty, které si zaslouží pozornost?

Většina námi podporovaných projektů se zaměřuje na umělecké vzdělávání a podporuje děti i mladé umělce bez rozdílů a bariér, včetně těch se zdravotním či sociálním znevýhodněním. Zároveň naše klienty zveme na vystoupení mladých talentů, která jsou často součástí významných hudebních festivalů, jako je Pražské jaro nebo Smetanova Litomyšl. Výjimkou z podpory uměleckého vzdělávání je Nadace Neuron, kterou podporujeme pro její zaměření na excelentní české vědce a rozvoj vědy obecně. Z čeho mám radost je skutečnost, že se u každého z námi podporovaných projektů zcela nezávisle na našem výběru objevují také klienti Erste Private Banking v roli mecenášů.

Aukce, která má smysl vznikla z nápadu vašeho kolegy Libora Podlahy. Pamatujete si, jaká byla vaše první reakce, když s nápadem přišel?

Upřímně? Doufám, že to Libor nebude číst. 😄 Moje první reakce byla, že se snad zbláznil. Kde vezmeme obrazy, klienty, smlouvy, aukční síň? Přišlo mi to jako naprostá utopie.

Říkáte, že na začátku to byla spíš utopie. Co byly ty největší překážky a jak se podařilo je překonat?

Největší překážkou bylo zajistit celý projekt tak, aby vznikl s minimálními náklady, tedy aby celý výtěžek z aukce mohl směřovat na vybrané neziskové organizace. Velkou zásluhu na tom, že se to podařilo, má Libor Podlaha ze Sociálního bankovnictví České spořitelny a také Markét Salomonová z marketingu, které jsme do poslední chvíle dělali v organizaci trochu chaos. Zásadní roli sehrála také aukční síň European Arts a její ředitel Albert Trnka. Nejenže do aukce darovali umělecká díla, čímž se vzdali vlastního zisku, ale on i celý jeho tým se zároveň vzdali jakýchkoliv honorářů.

Pouhé tři týdny před akcí byla přihlášena jen hrstka klientů. Co jste si tehdy říkala? A proč jste se rozhodla to i tak nevzdat?

Já už to tehdy v hlavě vzdávala, ale ti tři – Libor, Albert a Markéta – mi pořád říkali, že to vyjde, i když stejně jako já dobře věděli, že do aukce vůbec není daleko. A pak už nezbývalo nic jiného než „skočit z pomyslné skály“ a čekat, co se stane. Nevzdala jsem to hlavně proto, že v tom bylo téměř roční úsilí, a také díky podpoře kolegů z týmu Erste Private Banking.

Jaké emoce jste měla v den aukce? Byl nějaký moment, který Vám utkvěl v paměti?

Při vzpomínce na aukční večer mám emoce dodnes. Nejsilnější moment pro mě byl vydražení prvního obrazu. V tu chvíli se prolomilo napětí, které viselo ve vzduchu. A pak samozřejmě závěr aukce, kdy přišla čistá euforie. Částku téměř 600 tisíc korun jsme opravdu nečekali, aniž bych teď chtěla znít jak Karel Gott při předávání Slavíků. 😅

Co vás osobně na celé akci potěšilo nejvíc?

Nejvíc mě potěšila účast a zájem klientů, jejich pozitivní zpětná vazba ale i doporučení, co udělat jinak. Zároveň mě povzbudilo, když zaznívalo, že taková akce k Erste Private Banking patří a že se už teď těší na další ročník... což mě upřímně i trochu vylekalo. A samozřejmě mě velmi potěšil i samotný výtěžek, který mohl Libor předat vybraným neziskovým organizacím. A když už budu trochu prozrazovat, v lednu se s Liborem, Markétou a Albertem chystáme bavit o tom, zda se pustíme do druhého kola. Já osobně bych si moc přála prolomit hranici jednoho milionu, ale uvidíme.

Ve volném čase ráda sportujete. Co vám běh, ať už ten klasický nebo na lyžích, přináší? A máte pocit, že Vám sport může nějak pomáhat v práci?

Ať si to člověk připouští nebo ne, žijeme ve velmi rychle se měnícím světě s nároky na výkon. Sport je pro mě radost, něco, co mě baví, a zároveň je to balance k sedavé práci. Pomáhá mi „vypnout“, být v přírodě a má dobrý vliv na mou psychiku. A ano, myslím si, že mi sport pomáhá i v práci – naučil mě disciplíně, odolnosti a nevzdávat se hned při prvních překážkách.

Co vám v poslední době udělalo radost –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ třeba kniha, koncert nebo jiný zážitek?

Je to možná klišé, ale největší radost mi dlouhodobě dělají moje dvě dcery, je jim 24 a 25 let. Jsou pro mě zdrojem radosti, humoru i inspirace svými názory. Jsou to parťačky samy o sobě i pro mě. Nejsem věřící, ale pokud Bůh existuje, tak na dětech mi opravdu přidal.

I pro Vás jsem si tradičně připravila jednu odlehčenější otázku na závěr. 😊 Prozradila jste na sebe, že jste milovnice dobrého jídla a vína. Máte nějaké doporučení na opravdu dobrý podnik, kam se třeba sama ráda vracíte?

Dobrá otázka v době, kdy byly vyhlášeny výsledky gastro soutěže Michelinských hvězd, mám alespoň tipy na objevování. Každopádně z české kuchyně mám ráda restauraci U Matěje a Na Kopci, ze středomořské mám ráda Marinu u Rudolfina, z asijské Dian na Budějovické, na sushi chodím do Miyabi. No a nově jsem objevila fajn restauraci Mazel.