Ondro, vím o tobě, že si prodlužuješ život pomocí silového tréninku. Co ti cvičení dává, v čem je pro tebe nenahraditelné?
Asi bych začal tím, že mi dává obrovský smysl! Hlavní smysl spočívá primárně v tom, že mě cvičení dobíjí – okamžitě jsem plný energie. A zároveň vím, že dělám něco pro sebe i dlouhodobě. Faktem je, že svaly jsou jedním ze základních parametrů, jak dlouho si užijeme náš život ve zdraví. Říká se, že sval je jedním z nejdůležitějších „orgánů”. Čas ve fitku je pro mě aktuálně jedna z nejoblíbenějších rutin.
Jak fyzická příprava souvisí s myslí, jaký vliv má na tvůj mindset?
Pro mě je to v podstatě taková meditace. Ve fitku si vyčistím hlavu, přijdu na jiné myšlenky. Hlava si odpočine a svaly dostanou zabrat. Z fitka odcházím připraven na další výzvy.
Ve Spořce hýbeš rozvojem a vzděláváním, souvisí i tyto oblasti s nastavením mysli?
Myslím, že nastavení mysli je v tomto případě úplné jádro, středobod rozvoje. Žijeme v tak rychlé době, kdy možnost pracovat na svém rozvoji má úplně každý a příležitosti jsou naprosto všude. Výzva dnešní doby je vybrat si tu „správnou” příležitost. Mindset chápu jako tvůj nastavený feed příspěvků na sociálních sítích. Mohu mít algoritmus, takový, že na své zdi vidím příspěvky, které mě inspirují, posouvají, rozvíjejí. Anebo naopak feed, který mě spíš vybíjí, a díky tomu pak vidím vše černě. Nastavení je tedy skutečně základ.
Jak mindset ovlivňuje schopnost „učit se”, na co všechno může mít vliv i z hlediska dosahování strategických cílů banky?
Největší rozdíly vidím v tom, že každý vnímá „učit se” úplně jinak. A je to právě o mindsetu. Pokud budu vnímat rozvoj pouze jako situace, kdy se “aktivně učím” - online kurzy, webináře, školení v učebně a podobně, nebudu se nikdy pořádně rozvíjet. Vždy pak budu narážet na to, že na rozvoj nemám čas, protože musím zrovna řešit to, co má větší prioritu. Ambice je prolnout učení do opravdu každodenních rutin. Pokaždé mohu zkusit udělat něco trochu efektivněji, mohu vyzkoušet tip, který jsem slyšel od kolegy u oběda, mohu sledovat, jak vede schůzku má kolegyně. Když se na každodenní svět díváme vědomě, tak zjistíme, že se vlastně můžeme rozvíjet neustále.
V čem vidíš budoucnost vzdělávání?
Budoucnost rozvoje je primárně v personalizaci. Jako rozvojového parťáka budu mít brzy svého vlastního virtuálního learning partnera. Tento můj nový „kolega” mě zná, ví, jaké mám kompetence, ví, jaké mám rezervy v kompetencích. Zároveň má kontext, ví, na čem pracuji, jaké jsou mé cíle. V rámci těchto proměnných s ním sestavím rozvojový plán, který mi vyhovuje. Dostanu tipy do praxe, po cestě domů si pustím doporučený podcast, další den se pobavíme o tom, zda se mi povedlo získané rady převést do praxe. V budoucnosti vzdělávání už například vůbec nevidím klasický micro-learning, který byl velkým trendem ještě pár let zpátky. Nehledáme už krátká videa na platformách nebo YouTube, kde se naučíme správně napsat vzorec. S tím už se obrátím na AI, kde můžu jít ještě do větší hloubky. A to je ta budoucnost: vzdělávání mám díky AI po ruce přesně ve chvíli, kdy potřebuji, a v oblasti, kterou potřebuji – a do takového detailu, jaký potřebuji.
„Nastavení mysli je úplné jádro, středobod rozvoje.“
A co se naopak nemění, co vnímáš jako takovou rozvojovou „stálici”?
Právě teď, víc než kdy dřív, sehrávají klíčovou roli dovednosti, jako je kreativní myšlení, odolnost, flexibilita, leadership, celoživotní učení. Tyto dovednosti souvisí nám pomůžou zvládat turbulentní prostředí, ve kterém žijeme – a popasovat se s množstvím příležitostí i informací, kterým denně čelíme. Možná pak odpověď na tuto otázku spočívá i v tom občas „nedělat nic”. Mám konkrétně na mysli vědomý odpočinek, kdy kromě toho, že si dobíjím baterky, tak reflektuji a vstřebávám, co jsem se naučil, co je pro mě důležité, kam se chci vydat.
O co se při tvorbě vzdělávacích cest opíráte?
Díváme se na světové trendy, sbíráme inspiraci ze zahraničí. Mezi klíčové dovednosti a témata pro následující roky patří AI, data, kyberbezepečnost, technologická zdatnost. Ale nemůžeme se jen podívat na trendy a snažit se je aplikovat u nás. Zásadní je autenticita. Když se loňský rok tvořily kompetenční matice pro všechny pozice v bance, zásadní roli sehrála metodická znalost a know-how kolegů ze vzdělávání v kombinaci s konkrétními insighty jednotlivých zástupců byznysu. Bylo by naivní si myslet, že centrálně vymyslíme nějaké vzdělávací cesty a kompetence, ve kterých se zhlédne úplně každý – vše se šilo na míru. Personalizace a autenticita jsou naše základní ingredience při tvorbě vzdělávacích cest.
Jaké ze zmíněných kompetencí či témat a dovedností jsou pro tebe osobně klíčové a proč?
Zcela zásadní znát sám sebe, své silné stránky a vědět, v čem a proč se chci rozvíjet. A pak to reálně aplikovat, dělat to „za chůze”, přepsat do reality. Není v lidských silách znát a umět vše. Každý den se objeví nový AI nástroj, nějaké nové vylepšení, „něco”, co by měl každý umět. Se zvládnutím tohoto tlaku ale rozhodně pomůže pracovat na své AI kompetenci. My ji schválně nazýváme Efektivní využívání AI. Být díky AI „efektivní” znamená vytvořit situace, kdy mi AI pomůže vyřešit rutinní činnosti i kreativní výzvy, lépe přemýšlet i najít nová řešení. AI nás také vybízí k experimentování, protože vytváří bezpečné prostředí. Když si povídám s AI, absolutně se nemusím bát chyb, nikdo mě nesoudí, mohu nadhazovat nápady, jakkoli se budou zdát bláznivé. Mohu tak lépe poznat i sama sebe – zjistit, co všechno dokážu, co mě baví a kam se chci ještě posunout.
Může AI posilovat leadership? K čemu jí leadeři mohou využít?
Myslím, že posilování AI kompetence u leaderů je zásadní. Leader inspiruje svůj tým v tom, kde a jak hledat již zmiňované efektivní využívání AI. Úkolem leadera je vytvořit bezpečný prostor, kde budou mít všichni chuť experimentovat, objevovat, dělat chyby. V druhé řadě vidím velký přínos u AI asistentů, agentů. AI nám jednak pomůže automatizovat a odbourat rutinní úkoly, ale také může být můj strategický partner, mohu s ním konzultovat své plány, strategii, svůj vlastní rozvoj i rozvoj týmu.
„Personalizace a autenticita jsou naše základní ingredience při tvorbě vzdělávacích cest.“
Co patří mezi další ingredience #silnějšího leadershipu? Jaké chceme mít leadery ve Spořce?
Jako nejdůležitější hodnotu vnímám lidskost: podporovat v našich lidech jejich silné stránky a podporovat je v jejich růstu. Změny už nebudou nikdy tak pomalé jako dnes. Je tak důležité podporovat i kompetence jako sebeřízení, osobní produktivita, odolnost, flexibilita apod. To vše nám pomůže být připraveni na budoucnost. Leader také musí jí příkladem, musí mít odvahu měnit věci, dělat věci jinak, nebát se rozbíjet zaběhlé procesy. Jen tak vznikne prostředí, které umožňuje vznik přelomových inovací.
V rozvoji také pracujete s principy „zkoušej, sdílej, inovuj“, v čem jsou pro vás užitečné, co konkrétně podporují a sledují?
Z vlastní zkušenosti vím, že nejefektivněji se učíme praxí při každodenních činnostech. Tady právě vzniká prostor pro zkoušení, sdílení a inovace. Opět se to dá dobře popsat na rozvoji AI kompetence. Jeden z kolegů může vyzkoušet něco nového v Copilotovi, při týmovém sdílení se o tento tip podělí s kolegy. Toto sdílení může být jak organizované –třeba formou pravidelného „best-practise sharing”, nebo prostě náhodné, kdykoliv v kuchyňce či při obědě. A pak vznikne nápad, už se inovuje. Je to opět o tom zapojení rozvoje do každodenních aktivit, o vnímání rozvoje jako naprosto samozřejmé součásti každodenní práce.
Hledáme další nové talenty!
Co nebo kdo je pro tebe skutečným katalyzátorem kulturní změny?
Kdybychom si veškeré předchozí odpovědi nechali Copilotem shrnout, tak to tam bude. (smích) Růstové myšlení, autenticita, silné stránky. Když se tím budou řídit v první řadě naši leadeři, postupně se nakazí celá organizace. V té chvíli se pak můžeme bavit o přirozené kulturní změně.
Je kultura něco, za co přímo zodpovídá People & Culture, když to má obsaženo v názvu?
Neřekl bych přímo „zodpovídá”, ale je tam přímá propojka. My v People & Culture jdeme naproti, ukazujeme směr, odstraňujeme překážky a cestu děláme stále přehlednější, srozumitelnější a jednodušší. Ale na tu cestu už pak každý musí vydat sám. Ve Spořce chceme mít zaměstnance, kteří se s námi touto cestou chtějí vydat, mít odvahu občas vkročit do neznáma, nebát se překážek, zůstat optimističtí a vidět v budoucnosti příležitosti.
Souhlasíš se známým tvrzením Petra Druckera „culture eats strategy for breakfast“?
V zásadě ano, protože pokud by strategie odporovala kultuře ve firmě, je to jen slide v prezentaci – a pak se budeme divit, proč se nic neděje. Kultura je zásadní pro realizaci strategie, musí se vzájemně podporovat. A naopak jasná strategie je nezbytná, protože samotná kultura nás k cíli nedotlačí. Jedno bez druhého nemůže fungovat.
A co rád snídáš ty?
Moje aktuálně nejoblíbenější snídaně jsou vajíčka, k nim trhané maso a kimchi. Není to úplně běžná snídaně, kterou bych si mohl objednat v kavárně. Ale ten proteinový mix mi úplně vyhovuje a jsem pak zase o kus víc ready na další výzvy.
