Ve Spořitelně pracuješ více než 10 let - jaké role nebo projekty tě dosud bavily nejvíc?
Koncept Moje zdravé finance, kde jsem pracoval jako programový manažer. To byla skvělá zkušenost. Od počátku jsme vtáhli do hry zákazníka, prototypovali jsme, ověřovali hypotézy a obchodní modely a výsledkem je naše klíčová propozice pro retailovou část banky. Podílel jsem se také na Agilní transformaci, kde jsem vedl tým řízení změny a komunikace. Pomáhal jsem hledat cesty, jak změnit fungování banky tak, aby zákazník a jeho potřeby byly středobodem našeho snažení, aby naše týmy byly schopné dodávat řešení od začátku do konce. Snažili jsme se odstranit co nejvíce předávek a koordinačních porad. Transformace je cesta, která nikdy nekončí!
A ty po té cestě jdeš s neutuchajícím nadšením! Odkud čerpáš energii a co tě pracovně motivuje?
Prostě mě to baví. Vím, že to může znít jako klišé, ale je to tak. Baví mě práce, baví mě kolegové, baví mě výzvy, beru je jako možnost se naučit něco nového. V poslední době, a možná i díky pandemii, jsem se například naučil vést kreativní workshop v online prostředí, plánovat pomocí story pointů používat FUJIRa (nástroj pro řízení backlogů a projektů) a v neposlední řadě mlčet a nechat mluvit jiné.
"Transformace je cesta, která nikdy nekončí!"
To je jistě nezbytná dovednost pro tvou současnou pozici – v bance působíš jako Agilní kouč. Co máš konkrétně na starosti (i “na radosti”)?
Jak řekl guru agilního způsobu práce Mike Cohn: „nezáleží na tom, jak dobří jste dnes, pokud nejste o měsíc později lepší, pak nejste agilní“. A právě s tím pomáhá kouč - lépe plánovat a prioritizovat práci, vizualizovat výsledky, fungovat co nejefektivněji, dívat se na to, co vylepšit. Když toho společně s týmem, kterému pomáhám, dosáhneme, tak už mě nebude potřebovat.
Banka prochází změnou, usilujeme o to stát se Bankou budoucnosti právě pomocí zmíněného „agilního řízení“. V čem podle tebe spočívá výhoda tohoto nového přístupu?
Věřím tomu, že agilní techniky nám pomohou vtáhnout do středu všeho, co děláme, zákazníka. Taky jsem přesvědčený o tom, že práce v agilních, samořiditelných týmech baví lidi víc. Samořidilený tým de facto nemá šéfa – vystupuje zde pouze tak zvaný „product owner“, který tým směruje k vytyčenému cíli. To, na čem tým bude pracovat, v jakém pořadí a kolik času na to bude potřebovat, je výsledek společné domluvy a práce celého týmu. Výhodou je, že celý tým jasně ví, proč se na něčem pracuje právě teď a všichni členové týmu mají osobní zodpovědnost za dokončení daného projektu nebo úkolu.
Co tě naučila práce ve Spořce a co ses díky ní dozvěděl sám o sobě?
Naučil jsem se, jak je důležité mít v rovnováze „osobní židli“. Co to znamená? Židle má čtyři nohy - práci, rodinu, kamarády a vás samotné. Pokud některou z těchto oblastí zanedbáte, život i židle vám zatíží jen jednu nohu a celá židle se převáží. Jsem moc rád, že Spořka mi umožňuje věnovat se nejen práci, ale sám sobě – například pomocí 12 dnů osobního volna navíc, kterým tu říkáme „Můj den.“
A k čemu nejčastěji využíváš tento speciální den?
Můj den? Jednoznačně pro sebe. V dnešní době, kdy jsme zvyklí mít vše rozvrženo, je skvělé mít občas den bez plánu. Probudíte a řeknete si: „co budu dělat?“ Impulzivně se pak rozhodnu. Když prší, jdu do kina nebo nastoupím do vlaku a jedu někam na túru. Něco podobného jsem zažil na prázdninách. Doporučuji. Okolí Prahy je nádherné.
Kdyby tvůj pracovní život ve Spořce byla předloha pro knihu, o jaký by se jednalo žánr?
Asi by to byl cestopis. Pořád mám totiž možnost objevovat nové věci, potkávat zajímavé lidi a od nich se neustále něco učit.
