Jak vypadaly tvé začátky ve Spořce, proč zrovna tato práce?
Před 11 lety jsem začínala na malých pobočkách, což byla různorodá práce a mnoho jsem se naučila. Nyní pracuji 3 roky na pobočce v Hořovicích na pozici osobní bankéř senior. Mám ráda kontakt s lidmi, když jim mohu pomoct a ulevit. Pro člověka, který se totiž ve financích nepohybuje, může být těžké se zorientovat.
Chtěla by ses v rámci kariérního růstu ještě někam posunout?
V tuhle chvíli se starám o své portfolio klientů. Moje náplň práce mi dělá radost a baví mě. Je to motivace, proč každé ráno jedu na pobočku. Z tohoto důvodu netoužím po vyšší pozici. Nechci přijít o to, co mám. Kdybych byla například manažerkou, náplň práce by se mi diametrálně změnila. Ale i takhle se pořád vzdělávám a prohlubuju své znalosti. To beru svým způsobem jako kariérní růst.
Jakým způsobem se například rozvíjíš?
Kromě kurzů, které nám Spořka nabízí, mě nejvíc posouvá předávání zkušeností s ostatními kolegy. Učíme se od sebe navzájem a pomáháme si. Často si sedneme a probereme, co se komu stalo, co ho překvapilo a jak s tím pracoval. A v situaci, kdy je těžké najít řešení, se radíme, jak případ od případu co nejlépe uchopit.
Stal se ti před klientem nějaký trapas?
Jasně, až mě to samotnou pobavilo 😀. Jednou, ke konci pracovního dne, kdy už jsem toho měla až nad hlavu, jsem klienta místo o občanku požádala o zapalovač.
Náplň práce osobního bankéře:
Stará se o přidělenou skupinou (portfolio) klientů obvykle na pobočce banky.
Předává klientům odborné bankovní poradenství.
Vybírá bankovní služby a produkty, které individuálně vyhovují klientské potřebě.
Vytváří finanční plány na základě specifických potřeb klienta.
Co považuješ ve své práci za největší výzvu?
Asi boj s časem, jako všude. Někdy práci valím před sebou. Mám ale super klienty, kteří mě nabíjí energií a navzájem si ji předáváme. Jsou milí a chápaví. Mám je zkrátka ráda a své portfolio bych za nic nevyměnila. A to se pak hned pracuje lépe.
Je ještě něco dalšího, co ti dělá v práci radost?
Největší štěstí, které mám, jsou lidé kolem mě. Bez nich bych ve Spořce nemohla být. Nezvládla bych skloubit práci s rodinou, nefungovalo by to, kdyby mi moje šéfová nevycházela vstříc. To si uvědomuji každý den a jsem za to vděčná. Zároveň mám skvělé kolegy, o které se mohu kdykoliv opřít a pomáháme si. Jsou to pro mě spíš přátelé.
A co tvá manažerka? S tou máš jaké vztahy?
Spolupracujeme společně už několik let, a Katka moc dobře za tu dobu ví, jak na mě. Dokáže mě nakopnout a rozhýbat to, co nejde. Je to moje berlička. Výsledky jsou někdy tak a někdy tak. Řešíme všechno dohromady. Pravidelně hodnotíme, co se povedlo a co naopak drhne. A tam, kde to vázne, se spolu snažíme zjistit příčinu a najít řešení. Často i zjistím, že vlastně žádný problém není.
Chcete se stát bankéřem ve Spořce?
Jakým způsobem si s týmem udržujete takového týmového ducha?
I když času není mnoho, snažíme se držet pohromadě. Děláme si společné snídaně, nebo obědy. Například nad domácím perníkem od šikovných kolegů, si popovídáme i nad rámec pracovních povinností. Tradici, kterou mám moc ráda jsou vánoční snídaně, na ty se už moc těším.
„S kolegy se od sebe navzájem učíme a pomáháme si.“
Co děláš, když potřebuješ vypnout?
Přiznám se, občas i na mě všechno padne a je toho zkrátka moc. Mám šestiletou holčičku v první třídě, takže jsem máma, kuchařka, hospodyně, učitelka a bankéřka v jednom. Příroda je můj nabíječ, když energie dochází. Nejraději jdu sama do lesa, srovnat si myšlenky a vyčistit si hlavu. To mě dělá šťastnou.
Máš nějaký celoživotní sen, co by sis chtěla splnit?
Snažím se žít přítomností, nedívám se až tak dopředu. Zároveň nejsem materialista, takže pro mě štěstí v životě je, aby moje dcera byla zdravá, šikovná, aby se nám žilo dobře a byly jsme zabezpečené.
