Vím, že se ti nedávno narodilo druhé dítě a vedle rodiny a práce ve Spořce ještě zvládáš dělat triatlon. Před pár týdny ses dokonce kvalifikoval na mistrovství světa v triatlonu, které se koná na Havaji.
Co všechno stojí za takovým úspěchem? Je za tím hlavně tvrdé trénování, nebo jde i o talent?
Myslím, že je to kombinace všeho - dlouhé sportovní historie, vůle jít do diskomfortu, flexibilní pracovní doby a podpory od rodiny.
Času je nyní málo, povinností hodně. Musel jsem se tedy naučit efektivně využívat čas. Ke sportování využívám nejvíce logistiku do práce (tzv. commuting) - v rámci této cesty musím dát ještě dcerku do školky, jedeme buď na kole nebo autobusem a já pak do práce doběhnu (mám to 8 km). Jednou týdně brzy ráno plavu a chodím posilovat. V průměru zvládám 6-8 hodin pohybu týdně. K tomu je zapotřebí připočíst vrcholový trénink v juniorských letech, na kterých nyní stavím svou kondici.
"Hlavním zlomem bylo setkání s manželkou, která mě naučila pohyb si užívat za všech okolností..."
Jak ses dostal ke sportování?
Vždycky jsem byl veden k všestrannosti, nejen sportovní. Táta mi vždycky vtloukal do hlavy, že vzdělání je na prvním místě a až pak si mohu jít za odměnu na trénink. V podstatě mi tento přístup zůstal až do teď. Sport skvěle čistí hlavu. Někdo řeší psychickou únavu a problémy prášky, někdo alkoholem, já sportem. Mám sport jako antidepresivum. Sport mezi kolegy navíc skvěle utužuje kolektiv. Sport dělá bezesporu i hezčí postavu a dobrou kondici, a to se vždycky hodí. Lepší kondice by se měla zase podepsat i na menší nemocnosti, lepším psychickém zdraví a nadhledu a lepší pracovní morálce - a to jistě ocení každý zaměstnavatel...
A jak dlouho se věnuješ triatlonu?
Ke sportu jsem veden od malička, můj táta byl a je plaveckým a triatlonovým trenérem, oba rodiče byli navíc učitelé tělocviku...systematicky se triatlonu věnuji již nějakých 22 let (je mi 35). Až od zranění v roce 2008 (přetržení vazů v kotníku) jsem začal na sport pohlížet trochu jinak a více si ho užívat. Následoval první Ironman 2009 a postupné přecházení do vytrvalostního světa. Hlavním zlomem pak bylo setkání s manželkou, která mě naučila pohyb si užívat za všech okolností a z honu za výsledky přejít na hon za požitky...ačkoli ta výkonová složka ve mě hluboko pořád někde je a čas od času vypluje na povrch... :)
" Česká spořitelna mě hodně překvapila možností flexibilní pracovní doby a silnou podporou work-life balance.
Je těžké zkombinovat práci ve Spořitelně a tréninky?
Jednoduché to není, ale když hlava chce, cestu si vždycky najde...Práce a spánek zaberou cca 17 hodin z denního koláče, člověk postupně zjišťuje, že těch 7 hodin v minulosti neefektivně promrhával. Snažím se sportování napojit na rodinné aktivity a logistiku. Když se chce, tak se nějaká ta skulinka vždycky najde.
Česká spořitelna mě v tomto ohledu hodně překvapila možností flexibilní pracovní doby a silnou podporou work-life balance, čehož si velice vážím. Není tedy problém vyrazit před prací na kolo a stihnout sedět v 9 hodin v kanceláři, stejně jako přijít už na 6:30 a v 15 hodin opustit kancelář. Hojně využívám i členství v BKČS a Bike teamu ČS, kde se vytvořily skvělé party. Daří se mi i efektivně vsunout sportovní aktivitu do obědové pauzy přímo na Budějovické a motivovat k této aktivitě i některé své kolegy :).
Zbývá pak čas i na rodinu?
Po narození druhé dcerky si všechno teprve sedá (3 měsíce), v podstatě mám teď plně na starosti starší Emilku, kterou ráno dopravuji do školky a odpoledne po práci beru buď na hřiště nebo jezdíme na kole do bazénu. Čím dál častěji ji beru i na atletické tréninky naší triatlonové TTT party.
O víkendech pak vyrážíme na výlety, nejraději jezdíme na kolech - jsme taková ta sportovní rodinka s Chariot vozíkem.
Podporuje tě rodina ve tvém sportovním úsilí?
Základem úspěchu je samozřejmě tolerantní a přející manželka, která má pro moje vytrvalostní sporty pochopení. Rodina mě podporuje převelice, manželka sama sportuje, takže si libujeme ve společných rodinných sportovních aktivitách. Děti ke sportu vedeme od malička svým chováním. Nijak na starší dceru netlačím, nechávám tomu volný průběh. Věřím, že když ji budu brát všude sebou a nechám ji dělat, co jí baví, tak si ke sportu sama cestu najde.
Současný výsledek je takový, že naprosto zbožňuje jezdit se mnou na kole na přední sedačce a stejně tak má moc ráda běhá po tartanové dráze a skáče do písku. Ale taky ráda tancuje a zpívá, takže ve školce chodí i do “tanečků”...
Nyní tě čeká mistrovství světa v triatlonu na Havaji. Pověz nám o tom víc! Jak takové mistrovství probíhá?
Xterra Hawaii World Championships je svátkem pro terénní triatlonisty. Koná se vždy 2 týdny po nejslavnějším triatlonu na světě - havajském Ironmanu. Stejně jako v sérii Ironman, i na Mistrovství světa (MS) v Xterra se člověk musí kvalifikovat na jednom ze série desítek závodů po celém světě. Kvalifikační závod i MS mají stejné parametry - 1,5 km plavání, technicky i profilově náročných 35 km na horském kole a 10 km terénního běhu. Nejrychlejší to zvládnou kolem 2,5 hodiny. Na Havaji pak kolem 3 hodin.
Havajský závod je totiž okořeněný místním teplým a vlhkým klimatem (30-40 stupňů, vysoká vlhkost) a plaváním ve velkých vlnách. Pro našince 12 hodin časový posun také udělá své.
Kolik závodníků bude na trati s tebou a jaká byla kvalifikace?
Na start MS se postaví cca 800 lidí, kteří se na závod kvalifikovali v jednom ze 40 světových kvalifikačních závodů. Já sám jsem se kvalifikoval na Mistrovství Evropy, které se letos konalo v srpnu u nás v Prachaticích. Ve své věkové kategorii jsem obsadil 4. místo a o 1 místo mi unikla přímá kvalifikace. Naštěstí jeden z trojice start na Havaji odmítil a startovní slot mi tak spadl do klína….Proč odmítl? Není to úplně levná záležitost, náklady na 1 osobu se vyšplhají ke 100 tisíc Kč, navíc tam většinou nechcete jet sami. Od triatlonového svazu žádná podpora nejde, takže si tento havajský sen nemůže splnit každý. Já jsem na toto konto založil finanční sbírku, abych mohl tátovi splnit jeho sen a vzít ho na Havaj, kde se jeho syn postaví na start MS...díky spoustě kamarádů to vypadá, že sbírka bude úspěšná a my opravdu odletíme…
A jaké výsledky od sebe očekáváš?
Sledují se dvě veličiny, absolutní pořadí a pořadí ve věkové kategorii. Absolutní je ovlivněné kategorií Profesionálů, kteří mají vlastní start, ale počítají se do stejného pořadí. Já jsem na ME skončil celkově 69., z toho 32. neprofesionál a 4. v kategorii. Na MS bych proto chtěl skončit v první stovce a atakovat TOP 10 ve své kategorii.
Pavle, přeju ti mnoho štěstí při závodech a energie na trénincích. A děkuji, že jsi při tak náročném programu našel čas i na náš rozhovor. Drobnou částkou jsme s kolegy přispěli na tvou cestu a budeme ti držet palce!
Pokud byste i vy chtěli Pavla podpořit, můžete mu přispět na cestu na Havaj a pomoci mu splnit si jeho velký sen. http://www.tttparta.cz/projekty/cesta-na-havaj/
