Tome, ve Spořce jsi s námi skoro 7 let. Jak vypadaly tvoje začátky?

Ten čas fakt letí! No je to tak – ⁠⁠⁠⁠⁠⁠nastupoval jsem na začátku roku 2018 a začínal v Praze na Správě riskových dat. To bylo ještě v době před agilním fungováním Spořky i před covidem, takže úplně jiné pracovní prostředí, než jaké známe dnes.

Se ženou jsme tenkrát bydleli kousek za Prahou, ona dokončovala studium medicíny a já trávil dost času v kanceláři s pevnou pracovní dobou. Celkem mi vadil čas strávený cestou, chtěl jsem ho trávit víc doma a využívat ho efektivněji.

Víme, že teď už na pražské pobočce nepracuješ. Byl tohle ten důvod změny?

Vlastně ano, mé budoucí plány Prahu nezahrnovaly. Doma jsme byli rozhodnutí, že až žena dokončí vysokou školu, tak se přesuneme buď do okolí Pardubic nebo Hradce Králové. Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost vzít si home-office jednou, maximálně dvakrát týdně, tak mě to vedlo k myšlence změnit práci úplně a najít si něco blíž budoucímu domovu.

Nakonec zvítězil přesun do Pardubic a já si opravdu začal hledat novou práci. Na volnou pozici na místní pobočce jsem narazil úplnou náhodou! Vůbec jsem netušil, jak velké zázemí tady Spořka má. Během online pohovoru jsme si s novým nadřízeným vzájemně sedli a nová kapitola mohla začít. Tuším, že to bylo v roce 2021, tedy po třech letech.

Na centrále jsi nezůstal, u dat ale ano. Přiblížíš nám, čím se zabýváš?

Jako datový specialista se starám hlavně o provozní reporting zákaznického servisu. To znamená, že reportuju například zpracované objemy, časy nebo efektivitu práce. Jsem součástí skvělého týmu, kde máme velkou podporu od vedení, což je cítit každý den. Náš tým je relativně mladý, a to jak z hlediska doby vzniku, tak i věku jeho členů. Díky tomu jsem do týmu rychle zapadl a brzy si osvojil i přidělenou agendu.
 

Nepřišli jsme si povídat jen o pracovní agendě. Jako čerstvý tatínek jsi šel na mateřskou dovolenou. Co stojí za tímto rozhodnutím?

Asi nejde o úplně běžnou situaci, ale v našem případě to dávalo největší smysl. Jak už jsem nastínil na začátku, má žena je doktorka a v Hradci Králové začala provozovat vlastní ordinaci. Tu v rámci stávající legislativy a nastavení pracovního prostředí pro lékaře v ČR nemůže ze dne na den zavřít a najít vhodný zástup na delší dobu je prakticky nemožné.

Naopak moje pozice ve Spořce teď nabízí skvělou flexibilitu a možnost práce z domova. Většinu času trávím prací s daty z datového skladu a je jedno, jestli se k nim připojím během dopoledne, noci či víkendu. Takže rozhodnutí bylo jasné od samého začátku.

Jak na to reagovali tví nadřízení a kolegové?

Musím říct, že reakce vedení byla naprosto úžasná. Přijali to bez jakéhokoliv problému a okamžitě mi nabídli maximální flexibilitu, co se týká docházky i úvazku. Za to jim patří moje obrovské poděkování, protože vím, že jinde by to takto hladce nemuselo proběhnout. Znovu se mi potvrdilo, že je to vždycky o lidech.

Celkově byly v mém okolí víceméně pozitivní reakce, i když pár známých i členů rodiny jsme dost překvapili. 😀

Jak jsi vnímal první dny a týdny na mateřské dovolené? Bylo to takové, jak sis představoval?

Upřímně, vůbec jsem nevěděl, do čeho se pouštím a co přesně mám očekávat. S dcerkou jsem byl doma od prvního dne a od té doby je každý den překvapením a výzvou. Jedinou možností bylo brát to den po dni a soustředit se na to, abych nás oba udržel ve zdraví až do večera a další den zase znovu.

Jak jste si s manželkou rozdělili péči o dcerku?

Žena se vrátila do práce, jakmile to bylo možné, ale stále kojila. Hledali jsme způsob, jak během dne zajistit dostatek mléka a počítali přesné množství, které bude na každý den potřeba. Já jsem doma zpočátku krmil přes stříkačku, později láhví. Odpoledne a v noci pokračovala žena v kojení. Takto jsme to zvládali až do sedmého měsíce dcerčina života. Bylo to hlavně o pečlivém plánování – stali jsme se tak trochu specialisty na logistiku. 😀

Kdy bylo období nejnáročnější?

Když byl dcerce měsíc, začala se manželka připravovat a učit na atestační zkoušku, což by bylo samo o sobě těžké. Naštěstí nám některé dny vypomohla i babička.

Co nového tě péče o dítě naučila? Jakými dovednostmi se můžeš pochlubit?

Asi rychlostí. 😀 Nikdy bych nečekal, jak neuvěřitelně rychlé může být tak malé plazící se dítě. Zároveň jsem se naučil větší trpělivosti a schopnosti neřešit každou maličkost. Určitě jsem se zlepšil v plánování, ale také jsem se smířil s tím, že věci často nejdou podle plánu – což s miminkem platí téměř vždy.

Na co ses v rámci návratu do práce nejvíc těšil? Co ti doma chybělo?

Chyběl mi hlavně osobní kontakt s lidmi, určitý řád a pravidelnost. Normálně jsem chodil i během mateřské dvakrát týdně na tréninky badmintonu, ale ty byly bohužel přes léto zrušené. To se taky ukázalo jako jedna z těch těžších chvil, protože jsem byl najednou zavřený jen doma, bez nějaké pravidelné aktivity, která by mě vytáhla z každodenní rutiny.

Zůstal jsi v průběhu mateřské v kontaktu s týmem? Jak to probíhalo?

Ano, na dálku jsem s nimi zůstal dokonce v každodenním kontaktu. Vedení mi opět vyšlo vstříc a umožnilo mi fungovat i během mateřské jako brigádník. Díky tomu jsem nebyl úplně odříznutý od dění v práci, což pro mě bylo hodně důležité.

Jak vypadal tvůj návrat do práce?

Vrátil jsem se po půl roce – rovnou na plný úvazek, ale s velkou flexibilitou. Dohodli jsme se, že budu docházet do kanceláře jednou týdně na dopoledne, plus podle potřeby, když seženu hlídání. Zbytek času pracuji z domova, kde naštěstí nejsem vázaný nutností dodržet pevnou pracovní dobu.

Naši interní zákazníci, tedy všichni ze zákaznického servisu, na mě berou velké ohledy při plánování schůzek. Snažíme se je cílit na odpoledne, případně na dopolední časy, kdy malá spí. Tenhle přístup mi nesmírně pomáhá zvládat oboje –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ práci i péči o dcerku.

Co bys poradil dalším otcům, co uvažují nad stejným rozhodnutím jako ty?

Hlavně se toho moc nebát. Tělo toho vydrží víc, než si myslíme. Já měl třeba velkou obavu z nedostatku spánku, který špatně snáším. Až si to po nějaké době sedne, tak je to krásné období.

Taky bych doporučil vyhnout se přílišnému googlování a hledání rad na internetu. Zkrátka neřešit každou hloupost. Osobně jsem dřív hledal informace všude možně a zbytečně se stresoval. Pak jsem došel k závěru, že stejně žádný univerzální návod není, každému vyhovuje něco jiného, každé dítě je jiné. Od té doby se nám žije mnohem lépe a klidněji.

Na závěr –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ bez koho by to nešlo?

Určitě bych mateřskou nezvládl bez manželky, byla moje největší opora. Ale nesmírně důležitá byla i podpora rodiny a kamarádů. A v neposlední řadě musím zmínit i všechny kolegy ze zákaznického servisu. Je skvělé mít kolem sebe takový podpůrný systém!