Celou epizodu podcastu Třikrát #silnější s Veronikou si můžete pustit zde.

Osud nebo náhoda?

Verča sama o sobě říká, že na gymplu jí šlo ledacos, ale cítila, že v ničem narozdíl od svých spolužáků úplně nevyniká, s výjimkou výtvarky a kreslení. Právě proto se přihlásila na architekturu. Jenže po přestěhování se do Prahy a nástupu na vysokou školu přišel kulturní šok. A velký. „Došlo mi, že architektuře bych musela obětovat všechno. A na to jsem nebyla připravená,“ říká dnes. Rozhodla se tedy vydat se jinou cestou. Ještě jako studentka se pokusila získat stáž ve Škoda Auto, která ale nevyšla tak úplně podle plánu. Právě tehdy se totiž začal psát trošku jiný příběh, a to ten spořitelní. Učitel, který stáž vypisoval, ji místo toho propojil se Spořkou. Veronika kývla, aniž by tehdy tušila, že tím otevírá dveře k velmi dynamické a zajímavé kariéře. Začalo to neplacenou stáží, potom brigádou s napojením na vysoké školy, a po vystudování plným úvazkem v roli customer journey experta v týmu Mass Market a Mass Affluent.

Práce a poslání

Důležitý moment přišel ve chvíli, kdy se Veronika zapojila do vídeňského projektu týkajícího se finančně zranitelných klientů. Každou zúčastněnou zemi reprezentoval jediný člověk. A z České republiky to byla právě ona. „Byla to skvělá zkušenost, která mě toho spoustu naučila,“ vzpomíná. Po skončení projektu vznikl ve Spořce specializovaný tým právě pro zranitelné klienty a kdo jiný by ho mohl jako product owner dostat na starost než právě Verča. Díky této roli spolupracovala s Člověkem v tísni a byla u klientských příběhů, které se nedotýkaly jen bankovních produktů, ale reálných životních situací. To nejcennější, co si ale z této zkušenosti odnesla, je pro ni pocit, že dělá něco, co přesahuje její pracovní popis a co dává smysl.

Od product ownera k unikátní roli v bance

V roli product ownera vedla několik let tým 8 lidí, během kterých dostala i šanci dočasně si vyzkoušet roli domain leada. Dnes zastává pozici, kterou v bance nikdo jiný nemá. Je, jak sama popisuje „pravou i levou rukou“ členky představenstva Daniely Peškové. Jednoduše se dá říct, že pomáhá retailovému vedení překonávat různé překážky, dávat věcem strukturu a propojuje různé oblasti retailu. Její práce je v detailu ale mnohem pestřejší – je především o pozorování, správném načasování a dobré facilitaci. Vedle toho nastavuje agendu retail core týmu v podobě sprintů, ceremonií, plánování a prioritizací. „Každý má v hlavě spoustu nápadů a informací. A když se potká šest takových lidí, je lehké se v tom ztratit. Já pomáhám tomu, aby se to nestalo,“ popisuje. Dny v téhle roli jsou hodně dynamické, nic není nikdy dvakrát stejné, ale právě to Veroniku baví. 

Jóga, koberce a dům z lodních kontejnerů

Když se Verči zeptáte, co dělá ve volném čase, odpověď vás možná překvapí. Říká totiž, že odpočívá tím, že tvoří. „Já vlastně odpočívat neumím. Když jen tak sedím, pořád mi něco běhá hlavou. Potřebuju něco dělat rukama.“ Zamilovala se do tuftingu – vytváření koberců a obrazů tuftingovou pistolí. Inspirace z internetu se rychle proměnila v koníček, u kterého se uklidňuje a zároveň vidí okamžitý výsledek. A by toho nebylo málo, momentálně staví i dům z lodních kontejnerů. Realizuje si tak projekt, o kterém snila už na vysoké. Lokální, udržitelný, dostupnější.

Být silnější díky tomu, co nevyšlo?

Veronika věří, že nejvíc ji formovaly chvíle, kdy ne vše šlo zrovna podle plánu, neúspěchy, které musela zkousnout a překonat, i když sama tvrdí, že to moc neumí. „Hodně bojuju s imposter syndromem, ale učím se si uvědomovat, že je to jen v hlavě.“ Motivace, která jí v tom pomáhá a žene ji stále dál, je přitom jednoduchá... být šťastná a užívat si život. A dělat věci, které dávají smysl, ať už v práci, nebo doma na podlaze obklopená klubky barevných vln.

Jak vypadá dobrý leader

Za dobu ve Spořce potkala Veronika několik lidí, kteří jí toho spoustu předali a které by označila za leadery „s velkým L“. A díky nim má dnes jasnou představu o tom, jaké vlastnosti by takovému člověku neměly chybět – otevřenost, empatie, odolnost, schopnost určit ten správný směr a dokázat rozhodnout ve správný okamžik. Možná právě tyhle hodnoty jsou důvodem, proč je Veronika ve Spořce „doma” už od svých studentských let, a proč je její příběh tak inspirativní. Ne každý takový příběh totiž stojí na dokonalém a pevném scénáři. Někdy nás na ta správná místa dovede třeba i obyčejná náhoda.