Co vlastně dělají bratři Michalíci?
Petr: Většinou máme rozdílnou práci, ale dost často se doplňujeme. V současném týmu jsme společně asi dva roky.Pracujeme především na prototypech, proto vymýšlíme nové věci nebo vylepšení věcí stávajících, stojíme tak trochu stranou od "tradičního" IT.
Pavel: Zaměřili jsme se na oblasti jako jsou mobilní platby, služby, data a programovací rozhraní přístupné třetím stranám - známé pod zkratkami WebAPI, PSD2, API Premium, Developerský portál, atd.. Snažíme se koukat hodně dopředu, mít spíše vizionářský pohled, takže rozvíjíme témata jako jsou chatboti či výzkumné aplikace - například neviditelná autorizace pro klienty - říkáme ji interně Aperio, stejně jako v kouzelnickém světě Harry Pottera stačí udělat gesto a otevře se vám truhla, tak místo kouzelnické hůlky máte v ruce mobil a otevře se vám aplikace.
Petr se třeba podílel na návrhu českého standardu otevřeného bankovnictví, tedy nejenom pro Spořku, ale v rámci České bankovní asociace i pro ostatní banky v ČR. Děláme prostě spoustu věcí, kterým se věnujeme už dlouhodobě, vlastně ještě před vznikem našeho současného týmu. Před čtyřmi lety jsme např. nasadili WebAPI poprvé do produkce a pořád se této komponentě věnujeme.
"Máme samozřejmě i svoje nápady a mnohé podněty přicházejí od kolegů z byznysu."
Kde hledáte inspiraci?
Petr: Podněty máme ze spousty míst, čerpáme je třeba z komunitního webu Vylepšete Spořku, kam nám kdokoli může dát tip, co ve Spořce zlepšit. Máme samozřejmě i svoje nápady a mnohé podněty přicházejí od kolegů z byznysu. Většinu věcí pak rovnou vyzkoušíme na pár uživatelích či kolezích a kamarádech, kteří inovacím fandí, vždycky se zapojí i náš základní tým a někdy se podaří test přímo na klientech. Naše úloha je prostě zjistit Fast Fail - pravděpodobnost selhání a jeho dopady, podle toho pak postupujeme dál.
Jaké metody práce jsou pro váš typ práce nejvhodnější?
Pavel: Jedna z věcí, kterou se snažíme využívat hodně masivně, je metoda agile a tzv. agilní přístup. Nejlépe se dá popsat jako flexibilní, dynamická a kreativní spolupráce v týmu poskládaném z takových expertů, aby se mohli co nejefektivněji soustředit na řešení konkrétního zadání. Typickým příkladem je právě už zmíněná Neviditelná autorizace, Aperio. K němu jsme udělali pětidenní Hackathon, který nám téměř okamžitě umožňuje sbírat a vyhodnocovat data. Teď si jen potřebujeme celý koncept Aperia ověřit na širším vzorku lidí. Pro rychlý vývoj nových věcí nám agilní přístup dává velký smysl.
Může podle vás agilní přístup fungovat napříč celou Spořkou?
Pavel: Může fungovat úplně všude, jen je důležitá jedna věc, a to je změna myšlení. A jakmile se na tento způsob spolupráce lidé přestanou dívat skrz prsty a otevřou svou mysl, začne vše fungovat. Protože pak začnou fungovat jako jeden tým. Klíčové je, aby tým měl opravdu vztah k tomu co dělá, k produktu, který vytváří. V současném vodopádovém modelu (Waterfall), kde na sebe navazují jednotlivé kroky a etapy, mám za úkol jednotlivé dílčí věci, které udělám a jen je posunu dál - a to ve mě vztah k dané věci nikdy nevyvolá. Kdežto v "Agile" se mi vše vrací hned, vidím zpětnou vazbu, vidím interakci s klientem, a to je veliké plus pro produkt i tým.
Právě proto se vyplatí jít pracovat pro Spořitelnu?
Pavel: Velká banka, velké možnosti není jen fráze, ale je to skutečné. Jak říká náš šéf IT Bohuslav Šolta - Spořka je technologickým leaderem, minimálně mezi bankami. Je to ideální místo pro lidi, kteří se technologiemi zabývají a chtějí se v nich dále rozvíjet. Tohle je jeden z důvodů, díky kterému bych se díval na Spořku jako na zajímavého zaměstnavatele. Jako jedna z mála bank vůbec uvažuje o agilní transformaci. Málo kdo si uvědomuje, že starý svět bank přestává jako takový existovat a mění se do technologické společnosti s finančními produkty. A to je věc, která je zajímavá pro lidi, jako jsme my. Pro ty, kteří chtějí rozvíjet technologie a otevírat nové možnosti.
Petr: Pokud budu mluvit za sebe, tak práce v našem týmu ATP je velmi zajímavá, už jen proto, že tady agilní přístup prostě žijeme. Určitě bych ve Spořce nebyl tak dlouho, kdybych neměl tu možnost dělat každý rok na něčem jiném.
"Už nechodím do banky, ale nosím si banku s sebou."
Jaká bude Spořka teda v budoucnosti?
Petr: Pokud si udrží současný směr, mohla by být obrovským fintechem, který by se mohl rovnat platformám, jako je Google či Facebook se svými nabídkami. Už nechodím do banky, ale nosím si banku s sebou. A to není jen o mobilní aplikaci, ale o tom, že se banka stane součástí běžného života - dostane se do spotřebičů, do jiných aplikací, co používám, a přizpůsobí se mi. A tam má Spořitelna velmi dobře našlápnuto.
Pavel: Slyšel jsem zajímavé přirovnání z nebankovního světa. Jeden francouzský architekt, který navrhuje moderní domy z hlediska technologií a životního prostředí, řekl, že lidé chtějí přijít domů a nechtějí si nastavovat milion věcí, jako je osvětlení, teplota a podobně. Chtějí, aby jejich dům byla náruč, která se o ně stará, oni nemusejí myslet. To platí i pro finanční svět. Lidé chtějí mít vyřešené každodenní záležitosti spojené s penězi.
Takže nejlepší by bylo, aby člověk o své bance ani nevěděl?
Petr: Spíše by na ni nemusel často myslet a stala by se součástí jeho běžného života. To máte jako s Uberem (ať už jste jeho zastánce či odpůrce), nemusím se starat o placení, pouze vystoupím z taxi a je vše vyřízené.
Líší se nějak kultura v sídle IT a na centrále?
Pavel: Vždy záleží na lidech v týmu. Sám jsem nastupoval s představou, že v bance budu krátce. Ale zůstal jsem kvůli tehdejšímu týmu, to jak byl nastavený, jak spolupracoval, jak se v něm lidi bavili. Hodně mě překvapilo, jak se týmy dokáží samoorganizovat. Třeba udělají teambuilding, vše si sami domluví, pronajmou chatu a odjedou třeba na víkend, vyčistí si hlavu, případně proberou pracovní věci.
Petr: Náš tým má plošnou strukturu. Dokážu říct o každém člověku, že je samostatný, umí si sám činnosti naplánovat, odřídit a dokáže si poradit s problémy. A to je pro agilní tým důležité, aby každý věděl, co má dělat a nečekal, až mu někdo práci přidělí. Pak to šlape samo a je to úplně jiná kultura. Ta samoorganizace je tam důležitá.
TZbývá vám čas na nějakou vášeň, koníčky?
Petr: Oba dva se od dětství, kromě elektrotechniky a počítačů, věnujeme i astronomii. Když je čas, pozoruji v noci oblohu. Je to časově i organizačně náročné, vyjde to tak jednou za měsíc. Navíc my se zaměřujeme na focení dalekohledy, například u měsíce Jupitera pruhy a třeba i prstence Saturnu, což okem není vidět. Za noc se udělá tak jedna fotka.
Chystáme se pro kolegy uspořádat Star party, abychom jim přiblížili náš koníček. Bude to na terase jedné z našich budov v Praze a ukážeme si, co se dá pozorovat dalekohledem z velkého města. Že i v metropoli, když je patřičná technika, dá se vidět na obloze cokoliv. Napadlo nás to díky Urban Astronomy, která se děje zejména v New Yorku - člověk se postaví na ulici s dalekohledem a ukazuje kolemjdoucím, co vše lze na obloze vidět. Je to prostě jenom o tom zvednout hlavu.
