Zuzko, jak dlouho pracuješ ve Spořce, jak jsi se sem dostala?
Do Spořitelny jsem se dostala díky svému, teď už, manželovi, za kterým jsem se rozhodla přestěhovat přes půlku republiky. Na pohovor jsem šla jenom tak, abych si to vyzkoušela, ale s tím, že do banky nechci. A to jsem hned po pohovoru přehodnotila. Věděla jsem, že to je práce, kterou chci dělat.
Co tě na tvé práci baví?
Nejvíc mě baví vymýšlet možnosti, jak klientům dobře nastavit jejich finance přímo jim na míru. Pořád se u nás něco děje a rozhodně práce v ČS není nudná, protože tady slovo monotónní prostě neexistuje. Současně cítím možnost se rozvíjet a pracovat na sobě. A to je boží, ne?
"Na pohovor jsem šla jenom tak, abych si to vyzkoušela, ale s tím, že do banky nechci."
Nedávno jsi prošla manažerským programem, co byl pro tebe největší přínos?
Bylo super sledovat práci manažerů z jejich pohledu. Člověk může mít občas pocit, jak to mají vlastně jednoduché, ale opak je pravdou. Práce opravdu dobrého manažera je podle mě neuvěřitelná dřina. Celý program mi hodně otevřel oči. Dostala jsem možnost potkat se s úžasnými manažery, kteří vědí, jak svoji práci dělat a jak být ne šéfem, ale lídrem. Jsem ráda, že mi moje manažerka dala příležitost tohle všechno vidět.
Ve svém volném čase se věnuješ neobvyklé činnosti. Pověz nám prosím trochu víc?
Od dětství mě taťka bere na rekonstrukce napoleonských bitev, kterých se i aktivně účastníme. Protože se dá tohle hobby skloubit i s mou láskou ke koním, kamarádi pro mě našli postavu přímo na míru. Jsem madam Sans-Gene, dragounka Thérèse Figueur. Jako dragounka jsem zažila i velké výročí bitvy u Waterloo v roce 2015, kde jsem před nastoupenou Francouzkou kavalerií dostala řád železné koruny za projevenou odvahu. Bylo to díky odchytu koně, který při bitvě utekl po pádu jednoho maršála. Tohle moje hobby se rychle proměnilo v životní styl. Rozšířila jsem svoje působení do prusko-rakouské války a 2. světové války, kde jsem získala nejlepší kamarádky, se kterými se věnujeme módě minulého století. Kromě spousty kamarádů jsem si navíc v téhle partě lidí našla i manžela. (smích)
Jaké jsou teď tvé plány? Co tě čeká v rámci skupiny Pin up and Vintage studio?
Covid období nám docela zhatilo plány. Doufáme, že příští rok konečně dofotíme už třetí rozjetý kalendář, ale určitě si vymyslíme i nějaký nový super projekt. Pokud to bude možné, měli bychom se s celou smečkou (máme i jednoho muže) zúčastnit městských slavností v Pardubicích.
Máš v plánu se v nejbližší době účastnit nějaké další bitvy?
Na začátku měsíce nás čeká velká ukázka ve Slavkově a nádherná bitva v parku v Sokolnicích. Příští rok určitě Bitva u Hradce Králové a doufám, že se po dlouhé době dostaneme zase do zahraničí. Ukázky v zahraničí mi přináší nové zkušenosti, zážitky a kamarády. Doteď nezapomenu, jak jsem si v Rusku vylezla na originální velitelský tank Königstiger v dragounské uniformě. Do Ruska jsme letěli rovnou v uniformách, tak se s námi přišel vyfotit i pilot. A na Slovensku nás s holkami pro změnu svezli vojáci na tanku.
"Mít výborný kolektiv je klíčem k úspěchu jak na bojišti, tak v práci."
Vnímáš nějakou paralelu mezi tvou prací a koníčky?
Na bitevním poli potřebujete mít okolo sebe lidi, kteří vám kryjí záda, a velitele, který ví, co a jak, a za kterého byste dali ruku do ohně. Já to tak mám i ve Spořce. Jsem součástí úžasného týmu lidí, kteří mě vždy podpoří a mám šéfky, velitelky, které tu pro mě vždy jsou. Když je člověk obklopen skvělými lidmi, tak jde všechno líp. Mít výborný kolektiv je klíčem k úspěchu jak na bojišti, tak v práci.
