Kyber­bezpečnost není jen o zákazech. Musí sloužit i lidem

Saša: Často si ani neuvědomujeme, že naše aplikace používají tisíce lidí 


2. 11. 2026

5 minut
 

Kyber­net­ická bezpečnost není jen souboj tech­nologií. V praxi je ste­jně důležité, aby v souladu s nas­tavený­mi pravid­ly dokáza­li lidé dlouhodobě pra­co­v­at a sys­témy zůstaly provozuschop­né. Jiří Tvr­doň, admin­istrá­tor plat­formy Open­Shift v České spořitel­ně, se na kyber­bezpečnost dívá z pohle­du provozu kon­te­jnerového prostředí. Za klíčové považu­je hledání rovnováhy mezi ochra­nou, dos­tup­nos­tí a použitelností.

Bezpečnost se nedá utáh­nout na max­i­mum

Jiří se na téma kyber­bezpečnos­ti dívá sociotech­nicky: tech­nolo­gie ovlivňu­je způ­sob práce lidí a ti zase urču­jí, jak se tech­nolo­gie používá. Klíčová myšlen­ka je, že ani jeden z těch­to sys­témů nelze navrho­vat izolo­vaně, pro­tože změ­na v jed­nom vždy ovlivní druhý. 

Bezpečnost pro­to podle něj nelze řešit jen přidáváním dalších omezení. Vedle důvěrnos­ti a integri­ty je součástí známé CIA triády také dos­tup­nost. A tu nevnímá jen jako to, zda je sys­tém online, ale i jako schop­nost aplikaci dlouhodobě provo­zo­vat, aktu­al­i­zo­vat a spravovat. 

„Bezpečnost přináší spous­tu práce a omezení. Když ale sys­tém utáh­nete tak, že se nedá rozum­ně použí­vat nebo provo­zo­vat, prob­lém jste nevyřešili. Je potře­ba hle­dat kom­pro­mis mezi tím, co je bezpečné, a tím, co je ještě udržitel­né pro lidi, kteří se o sys­tém starají.“ 

Čas na reak­ci se zkracu­je

Hledání této rovnováhy kom­p­liku­je rychlost, s jak­ou dnes vznika­jí nové hroz­by. Jiří upo­zorňu­je, že se u něk­terých zran­itel­nos­tí zkrátil čas mezi jejich zveře­jněním a vznikem použitel­ného exploitu z měsíců na hodiny. AI navíc snižu­je znalost­ní bar­iéru a umožňu­je i méně zkušeným útočníkům rych­le­ji vylepšo­vat vlast­ní nástroje. 

„Dřív jste si u něk­terých zran­itel­nos­tí mohli říct, že jejich zneužití zvládne jen vel­mi zkušený tým. Dnes už na to nejde tolik spoléhat. AI může útok výrazně urych­lit a obrana se tomu musí přizpůsobit.“ 

Rych­le­jší reakce ale zna­mená častější aktu­al­izace a zásahy do provozu. Ty se musí vejít do běžného fun­gování týmů i aplikací. Pokud by každá nová hroz­ba zna­me­nala noční odstávku a mimořád­ný zásah, dlouhodobě by takový režim nebyl udržitelný.

Bezpečnost je o vrstvách

Právě kon­te­jnerové prostředí, kterým se Jiří zabývá, ukazu­je, jak lze ochranu sklá­dat z více úrovní, a to jednoduchým deklar­a­tivním způ­sobem. Kon­te­jn­ery pomáha­jí aplikace do jisté míry vzá­jem­ně izolo­vat a umožňu­jí omez­it jejich oprávnění, povolit jen potřeb­né sys­té­mové oper­ace nebo zakázat zápis mimo pře­dem určená mís­ta. Když jed­na vrst­va selže, další může pokus o útok zas­tavit nebo ale­spoň odhalit. 

„Bezpečnost vždy­cky byla o vrstvách. Nemůžete spoléhat na jed­nu ochranu, pro­tože jak­mile v ní vznikne díra, nemáte nic. Smyslem je, aby další vrst­va prob­lém zachytila.“ 

Přís­nější nas­tavení ale zároveň kom­p­liku­je testování, řešení inci­den­tů nebo prá­ci s diag­no­s­tick­ý­mi nástro­ji, jelikož čas­to znemožňu­je přímý zásah. I nástroj, jenž vývo­jáři pomáhá rych­le odstran­it chy­bu, může rozšířit pros­tor, který je možné zneužít. 

Podob­ný para­dox se týká i něk­terých bezpečnos­t­ních nástro­jů. Aby mohly sys­tém účin­ně mon­i­torovat a vhod­ně zasa­ho­vat, potře­bu­jí čas­to poměrně široká oprávnění. Pokud se ale podaří kom­pro­mi­to­vat právě takový nástroj, může se z výhody stát riziko. I pro­to Jiří dodává, že je nut­né přemýšlet nad tím, ​„kdo hlídá hlídače“.

Hledáme další nové talenty!

Stan­dardy musí fun­go­vat i v praxi

Za vhod­ný příst­up Jiří považu­je pevnější stan­dard­izaci a omezení výjimek. Právě výjimky vnímá jako častý nárůst kom­plex­i­ty pro provoz a správu plat­forem, jelikož výjim­ka typ­icky zna­mená odklon od stan­dard­ní správy a je potře­ba na ni při změnových aktiv­itách myslet, což mno­hdy zvyšu­je kom­plexnost, ale i délku trvání zásahu. Samot­ný stan­dard na papíře však bezpečnost neza­jistí. Musí být tech­nicky vynu­titel­ný, dostatečně přís­ný a zároveň real­i­stický pro různé typy aplikací. Příliš vol­ná pravid­la vytvoří jen zdání bezpečí, příliš tvrdá zase mohou zbytečně kom­p­liko­vat provoz a tím i zpo­ma­lit reak­ci na hrozby. 

Právě tady se tech­nická část znovu potkává s lid­sk­ou. Ste­jně pod­stat­ná je podle Jiřího komu­nikace a vzdělávání. Ze sociotech­nick­ého pohle­du nelze bezpečnos­t­ní opatření navrho­vat pouze z tech­nické per­spek­tivy. Lidé, kteří s tech­nolo­gie­mi pracu­jí, by měli být do jejich tvor­by zapo­jeni ale­spoň v roli konzul­tan­tů, pro­tože právě jejich zkušenos­ti a pra­cov­ní pos­tupy výz­nam­ně ovlivňu­jí efek­tiv­i­tu i skutečné dodržování navržených pravidel. 

„Je to nekonečný pro­ces ladění. Pravid­la je potře­ba uta­ho­vat, někdy zase rozvol­nit, ale hlavně i vysvět­lo­vat. Tech­nolo­gie, pro­cesy a lidé jsou v bezpečnos­ti tak propo­jeni, že jed­nu část nejde řešit bez těch ostatních.“

Mrkněte také na další příběhy zaměstnanců Spořky